Píši Vám, pánové Voskovče a Werichu

Kdo jsem a kam kráčím, odkud mne vítr přivál.
Má tlupa táhne vesnicí, jsem osel nebo básník.
Jsem tu a rolničkami chrastím, odpověď mějte mou.
Aj, diváci národní, jenž jste se s večerem tu sešli…

Osel a stín – osvobozené divadlo – Praha 1933, volně Eqon Wiener

Svět bez Vás už není světem, co se pral, neboť, už nemám čemu bych se smál…

Pokud se nechci smát broukům a pijavicím. Je toho tolik, na co bych si rád sáhl. Alespoň na tu fůru. A na ní bych chtěl vidět vás dva. Velkovýrobce smíchu, prima, primisima zboží První republiky. Bohatě zásobený sklad, k dodání promptně, denodenně mezi 20. a 23. hodinou večerní v Osvobozeném divadle v Praze. Žel, pouze strojem času, zpátečkou.

Viděl jsem fotku ze sálu, který se náramně bavil při odpoledním představení Revue Osel a stín v neděli 17. 12. roku 1933. Smáli se, až plakali. Vždyť byli ve vesmíru téměř sami. Noviny o nich psali, že zneužili chemii a ta má na svědomí oblíbenost divadla, slávu komiků a žár těch nedočkavých paží, co freneticky tleskají.

Píši Vám, drazí pánové, dnes bychom řekli angažovaní, na rozdíl od těch, co taky dělali zábavu, žel tak trochu při tom tehdy kolaborovali a pak, pak byli smutní. A překvapení. Vaše srandičky byli z jiného těsta. Vás neměli rádi nacisti čeští nebo němečtí i všichni ti, co si mysleli, že Češi jsou mimo jiné i pupek světa. Fašistům vadilo to, že jste chodili na vysoké svátky do synagogy. A že jste nezakrytě spílali  Hitlerovi.

Umělci jako Vy se dnes už nerodí, natož aby statečně kritizovali nešvary. Už se rodí jen umělci - herci nekonečných televizních seriálů, reklam a zábavných soutěží. Jsou bohatí a nechtějí riskovat satirou své živobytí. Raději jeden druhému chodí za ženou a vzájemně se v Blesku pomlouvají. Jsou z nich příživníci sběratele drahých hodinek, motorek a aut. Nemají s Vámi už nic společného. Vy jste byli někdo, oni jsou jen kojoti a šakalové, havrani, krkavci, supové a mrchožrouti. Prodávají se sice za velké částky, ale žijí jen pro bulvár, rauty a VIP večírky. Kdeže jsou herci Osvobozeného divadla, a ti, kdo hráli a přitom riskovali existenci? Nyní jsou herci tlustými parazity současného režimu. Copak to Voskovče a Werichu nevidíte? Jak můžete mlčet k tomu zostuzení Vaší práce? A proto Vám píšu takhle nahonem. Není v silách božích, poslat sem na zem něco, z čeho by měla tahle čeládka strach a bobky? Uvažujte, chlapi, prosím o tom. Ta ostuda je už tak veliká, že by bylo možno použít vodní děla… Hrnec je plný a voda přetekla. Nelze se pořád jen krmit a tleskat do nekonečna…..