neděle 22. července 2012

Vlajka, vlajka…



Nám už to tolik neříká, ale za První republiky tenhle časopis moc dobré jméno neměl. Patřil českým fašistům. Jeho svéráz překračoval meze slušnosti a čehokoli, co by slušný člověk unesl číst v demokratické společnosti. Jistý vrchol nevkusu L. Mayera si mohli čtenáři přečíst v hodnocení role Švejka z pohledu fašistické ,,Vlajky“.
„…. Švejk, dramatická postava, která se líbí Čechům, Židům, Burianovi, neboť hrdina není hrdinou – mýtem – ale ,pathologickou aférou´. V divadle Varieté se stal Švejk, podle Vlajky, prototypem idiota – žvanivý, pasivní živel. Není, kdo by jej zahrál, ježto není už herce Nolla a Vlasta Burian, to už nebude ono. Ano, kdo chce, vidí ve Švejkovi idiota, nefalšovaného – tupého ,dřepčíka´, který si svou tupost neuvědomuje. V Čechách žádných Švejků není? Všichni národové mají své tajtrdlíky, naše – české tajtrdlíky, můžeme srovnávat s postavou Švejka... Švejk je druhem posedlosti, krystalem hlouposti národa, ve kterém se ,magoři´ - ulejváci až příliš podobají Židům a intelektům českým, kteří se prohlašují Švejka znalí… ,Tupost´ hrdiny je tupostí, která je srovnatelná s hloupostí, která je dána české řeči.“ Toť slova Vlajky.
Švejk, postava slavného humoristického románu Jaroslava Haška, je Vlajkou hodnocen jako snůška neslušných anekdot, kdy hlavní postava Švejk dostává kolem své blbé hlavy svatozář. Nevím, kde autor našel opodstatnění pro svá tvrzení, ale patří bezesporu tam, kam Vlajka celá, i s celou dřevěnou žerdí. Vlajka se stala časopisem, který se ani nemusel pro svou diskreditaci trmácet daleko od Prahy a nabízet své produkty na západ od našich hranic v nacistickém Německu.
Co v ní bylo napsáno už samo o sobě čpělo smradem a touhou zapsat se do dějin netolerance a odmítání. Tam, kde Vlajka viděla špínu a zlovolné cizince, tam bylo možno spatřit alternativu a cestu byť louží, ale cestu, cestu, která je vlastní těm, kteří hledají. Je smutné, že i takové cesty, jako je hodnocení Švejka je spojeno nenávistí k Židům, k demokratům, k lidem jiné barvy pleti.
Přirovnání s otravnou mouchou sedající na bodlák…. Vlajka a její hoši se nikdy nestali v naší zemi tím, čím chtěli, většinou, která by ovlivnila dějiny. Vlajka patřila tam, kam i její autoři, a její produkty. Na smetiště…..                                              

Žádné komentáře: