Asi mě
běžícího kolem přehrady, na Českou chalupu nebo po lesních cestách, nepotkáte.
Jen jsem se zkusil zeptat, co dneska stojí běhání tak, aby se za mě příbuzní
nestyděli, psi na mě neštěkali a ostatní se neohlíželi. Po pravdě, nemám na to,
nedědil jsem.
V obchodě
s tímhle vzácným zbožím, kde prodávají věci na běhání, jsou na ledacos
zvyklí, ale na důchodce ne. Chtěli mne obléci od hlavy po paty. Co, obléknout!
Svléknout donaha, ožebračit, zadlužit…
Začali
čelenkou na vlasy, krémem na obličej a značkovými brýlemi. Následoval jelení
lůj na rty s jelenem, co měl kříž ze zlata mezi parohy. Nátělník ze
speciálních vláken, co propouští a nevpouští, tričko s pamětí s drcem
ze speciální oceli. Kapsička na krk, kapsička na bok, opasek – vše značkové
kvality. Hodinky se spoustou funkcí, odrazky na horní část těla, elastické
kalhoty, pod ně speciální trenýrky. Ponožky se vším, co překonává myšlení a
boty, co si s vámi povídají. Vše v ceně ojetého automobilu.
K tomu ještě leccos na obranu před psy, sběrači kovů, různé prvky účinné
sebeobrany. Něco, abych byl vidět, abych byl slyšet i v mlze,
v dešti, v silničním provozu. Abych byl identifikován, byť zahrabán
nedbalým řidičem v nějakém úvozu.…
Pokud to
shrneme, provozování tohoto sportu dosahuje nákladů malé jaderné elektrárny,
což přesahuje můj důchod o celé tři miliardy, což mi dovoluje běhat pouze
v případě, že hledám někde úlevu.
Co z toho
plyne, vážní, kteří mi neustále připomínáte nadváhu? Hubnout ano, ale ne za
podmínky, že budu běhat v trikotu podle módy a nejnovějších trendů
z časopisů. Raději si koupím vycházkovou hůl s gumovým špuntem n
konci. To bude vrchol luxusu.
Žádné komentáře:
Okomentovat