středa 4. července 2012

Na výletě strojem času



Místní národní výbor obce M. obeslal našeho souseda povinností noční hlídky zralého obilí v katastru obce. Což o to, takové milé pozornosti neušel ani můj tatínek, třídní nepřítel a určitě se dostalo i na vaše otce nebo dědy, pokud v padesátých letech bydleli na vesnici. Chlapi vyfasovali baterku a pokyny kudy, odkud a kam se vydat. A třes se, záškodníku se sirkami!
Hlídka byla utvářena tak nějak po sousedsku, a někteří se na ni i těšili. Kouřit se sice nesmělo a pít alkohol taky ne, ale to nikdo nebral vážně. Už pár hodin předem, na trase podél vlakových kolejí z Liberce do Chrastavy, si chlapi udělali sem tam i občerstvovací stanici. Lahve s pivem zahrabali nad Edovými ve stráni a podobně i nad hřištěm. Ono to ani tak nebylo o strachu z třídního nepřítele nebo z agenta chodce či mileneckého páru, který by v žáru rozkoše zralé obilí zapálil. Spíše se hlídaly jiskry z lokomotivy, které zhusta rozsévaly požáry, a tak mohly být zpochybněny tvůrčí síly pětiletky.
 Obec přes den žila bojem se slintavkou a to se vší razancí, neboť slintavka se týkala všech i těch, co si hovězí kupovali na ptáčky, na rajskou, do polívky. Bazénky s rozčvachtaným vápnem byly před vstupem do ,,Narpy“ - obchod s papírem, ,,Tepu“ - nitě, jehlice a vlna na pletení, Masny - řeznictví rodiny Braunerovy a ,,Smíšené zboží“ nevyjímaje. V podvečer, kdy utichl i místní rozhlas, který nás školil, co ve světě za hudbu frčí, přišlo na řadu hlídání obilí obecními hlídkami.
Obec M. se na svých zhruba třináct set obyvatel neprojevovala mimořádně protisocialisticky. Svých pět, šest protistátních živlů po kriminálech měla stále, ale tím nijak nevybočovala z průměru. Překvapila ale tím, kolik předválečných komunistů a německých antifašistů v ní ještě po válce žilo, a to bylo největším nebezpečím. Z toho měly různé akční výbory v Liberci jistě ujímání.
Tenkrát můj táta s dalším sousedem do hlídky nemusel. Se vším seznámený MNV věděl, že táta skvěle točí klikou od soustruhu – dvanáctky, v Chrastavském Totexu, takže do pole na noční hlídku šli jiní, hlavně ti méně spolehliví – úředníci. Těm nepomohli ani takové úskoky jako klamání vlastním tělem – operace hemeroidů. Soused K. na ně téměř zemřel, neboť než jít do špitálu, raději pro obec a pro nové zřízení doslova vykrvácel…
Tak nějak uchopili dané téma vesničtí ,,dobrovolní“ strážci zrajícího obilí a vycházeli den co den do tmy. Na železniční trati signalizovali strojvůdcům vlakům, jak mají jezdit, místním opilcům, kde bydlí, milencům mířícím do polí, kde si mají položit deku. Tahle telecí kozí léta byla svým způsobem fascinující. Mladí to brali, že je to tvůrčí a staří si pořád ještě nezoufali, protože věřili na zázraky. A jeden se vskutku stal. 
Ukrývané lahve s pivem pod tratí za školou někdo hlídačům sebral. Tohle se na frontě  s kulaky nedělá, tam jsme si všichni rovni, padni komu padni. A tak si chlapci stěžovali na obci, kde začalo interní vyšetřování. A protože nešlo o žádnou vládní, či poslaneckou komisi, za pár hodin měli viníka, přiznání a plné flašky zpátky v rouře pod silnicí na vlakové trati z Liberce do Chrastavy a dál po trati… Komunisti, nekomunisti, krást pivo, to je jako krást v Americe koně.. To se fakt nesmí. I my, budoucí pionýři v místní škole, jsme byli upozorněni na to, že se nesmí krást a zapalovat obilí, přeskakovat vápennou břečku před mlékárnou a tím bojkotovat boj se slintavkou, zavírat okna před reprodukovanou hudbou z místního rozhlasu – tlampačů na sloupech veřejného osvětlení. Vždyť to bychom se nedozvěděli, co hraje místní kino v hostinci U Zeleného stromu, kdy se koná pohřeb paní K., a že vodou se bude šetřit i u nás, byť tady, pod Ještědem, leje a leje.
Jo, přátelé individualisté, vy nevíte, o co jste přišli, když jsme si přestali koukat jeden druhému do talíře. Byla to doba bez žebráků a feťáků, ale o to víc bylo bonzáků. Později se to jaksi srovnalo. Místních tlampačů ubylo, hlídat obilí se taky přestalo. A víte proč? Protože už nejezdí pára, ale jen dieslové lokomotivy a z těch jiskra nevyskočí, aby zapálila. To byla malá exkurze do obce M. z let padesátých……

Žádné komentáře: