Píši Vám, milý Krakonoši

Píši Vám, milý Krakonoši,

ač se mi doneslo, že těch jmen máte víc. V Čechách jste byl znám v pověstech o Rybecálovi nebo též Rýbrcoulovi. Do literatury jste vstoupil na druhé straně svých hor, jejímž jste byl vždy dobrým duchem. Ve Slezsku se Vašich jmen zmocnil první J. Musaeus, v Čechách se otcem Krakonoše stal Václav M. Kramérius, který o Vás psal roku 1794 v Praze a v Jindřichově Hradci. Stal jste se i motivem J. A. Koublemu ke hře pro děti - ,,Rybrcoul druhý na Krkonoších“ – Praha 1867.

Moc zajímavé je, za koho Vás po léta v Čechách měli. Tak zhruba do 18. století Vás moji spoluobčané z Polabí pokládali zcela vážně za strůjce povodní v Čechách, a tak se běžně chodilo od Mělníka ze středního Polabí k labským pramenům, a tam, podle prastarého obyčeje, se pouštěli dva černí kohouti, aby se tím uchlácholil duch Krkonoš.  V. S. Krolmus dokládá, že do r. 1815 se opravdu hospodáři z Litoměřicka, Boleslavska, Bydžovska i odjinud báli Vaší velké moci poslat zlo, velkou vodu do údolí….

No, musel jste mít, vašnosto, tam nahoře ve Vídni i na nebi pár vlivných přátel, neboť Vám nakonec pomohli zlikvidovat pověst zemského vandala, a strůjce povodní. Trvalo to pěkných pár let, než jste se změnil v sympaťáka, nám nejvíc známého z televizních večerníčků v podání herce Františka Peterky z Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Z dějin ještě starších vyplývá, že Balbín studiem došel k závěru, že první zmínky spojené s duchem hor přišly do Čech společně s německými kolonizátory našeho pohraničí. Balbín je též autor toho vznešeného antré – vstupu ,,Ribenzala“ na scénu, kdy zaklínači padali na kolena, neboť se zjevila postava vznešená za hřmotu a třeskotu krupobití, deště větru, chumelenice, jako by příroda brala za své.

Prý jste také rád používal řadu převleků, mnich, horník v kápi, jako stařeček, ale zjevoval jste se i co kobyla, ropucha a havran. Strážce pokladů. To jméno se Vám zalíbilo, a rád jste ho používal.

Milý Krakonoši, v cestě za Tvou tváří jsem dospěl k názoru, že Tvá osobnost je zrcadlem i ozvěnou chování společnosti, která vedle tebe od 17. století žila. Byl jsi přívětivý, ale běda těm, co se ti posmívali. Tvé převleky a časté změny nálad hovoří o tom, že stráž svých hor jsi bral zodpovědně. Nejstarším svědkem, který svědčí v tvůj prospěch stráže Krkonoš, je kněz Havel Žalanský. Ve svých knížkách o andělých zlých a dobrých v roce 1618 napsal: ,,Na horách českých krkonošských začasté se ukazuje mnich, kterýž Rubical sluje. Ten se k lidem přes hory jdoucím přitovaryšuje, k nim se vlídně má, aby dobré mysli  byli, napomíná, že jim cestu přes hory ukázati a je sprovoditi chce“….

Toť vše, co jsem si o Vás, o strážném duchu Krkonoš, v historii našel. Od šalebné, posměvačné, až po dobrotu srdce nevídané postavy v seriálu České televize.

Krkonoše středověku, to byly hvozdy nepřístupné plné dravé zvěře a zlých cest, místo zrodu mnoha pověstí, ale i přívalových dešťů a následných povodní. To vše bylo připisováno Vám, Krakonošovi. Vznikla tak zákonitě postava již je připisováno zlo i dobro, bytost, která má ve všem prsty.

Stal jste se legendou, ke které přispěly celé generace těch, kteří zde pracovali a žili. Mezi ně patřili prospektoři – hledači drahých kovů císařů Karla IV. a Rudolfa II. Je mnoho podob světa který známe, tak jako lidí, které potkáváme. A jedním z nich jste Vy. Ač fluidum, máte naše lidské vlastnosti. Jste jedním z nás. Z masa a kostí, směs zla i dobra. Jsem rád, že i u Vás převažuje to lepší, touha po spravedlnosti a radost, když se daří. Těším se opět do Krkonoš, dám Vám vědět….