Píši těm, kterým už kdosi klepe na dveře
a chtěl by si s Vámi hrát. Nevěřte a dveře nechte zavřené. To, co by si chtělo
hrát, je věk. Neotevírejte, nevěřte a dveře nechte na dva západy zavřené! Vím,
o čem mluvím, a nechci Vás mít na svědomí.
Píši Vám, co máte rádi život,
domestikovaná zvířata, dobré jídlo, svoji práci, rodiče, co pomalu zapomínají,
že mají děti. Píši všem, co si hledí své kariéry a nemají času
k rozdávání, dceři, kterou mám rád a nezoufám si. Synkovi taky posílám pár
řádek. Píši všem, co umí číst i mezi řádky, co nemají čas zavolat vnukům, kteří
se ještě nenarodili, i tomu, který už je a rovněž nezavolá.
Píši stromům na zahradě, ptákům
v oblacích. Mějte slitování! Píši lampě, co svítí na ulici a sousedům na
milostné hrátky u nich doma v pokoji při silnici. Všem, co řídí auta,
motorky, co jezdí jako blázni, co si to mohou dovolit. Píši Vám, co máte rádi
hezké věci, všem, co dovedou víc, než jiní. P,íši všem co chodí do práce a
jezdí tam a zase zpátky třeba i za tmy, kdy fouká, sněží a psa by nevyhnal.
Píšu všem holčičkám, co ještě neumí
mluvit, klukům, jejich babičkám, všem, co mě mají rádi a umí to, co já neumím.
Být tolerantní, umět, co každý neumí – naslouchat, být užitečný, a proto Vám
píši. Ač nejsem básník, Puškina miluji, ale ne víc, než dobrý salám, buřty a
tlačenku s cibulí. A víte, co mi v poslední době chutná? Paštika ve stříbře.
Dřív jsem ji nemusel, ale dnes jím obsah a pes Vilínek to bílé kolem ní.
Píši Vám a doufám, že mi rozumíte.
Nečekám, že pochopíte. Víte, pokud je někomu něco přes sedmdesát má už své
mouchy a je taky nemocný. Proto Vám píši a spoléhám se na to, že budete
tolerantní, když už já to neumím. Píši všem, co nemají předsudky a především
těm, co nejsou antisemity. Ve stáří se už s nikým nehádám. Život je natolik
krátký, že než ztrácet čas, tak se raději oholím, vezmu si hůl a vyrazím do
ulic.
Píšu, píšu a nevím, kdo to čte, a pokud
ano, zda nelituje, že si raději nešel lehnout, dát si něco dobrého
k jídlu, nešel mi napsat na Facebooku jízlivou odpověď. Co člověk, to jiný
názor. Kde jsou doby, že se lidé shodli i na hloupostech, jako je prosté ano,
které je součástí slibů manželského a to je jen mezi dvěma lidmi? Jak se má
sjednotit parlament, lidé ve větších rodinách, celé národy?
Proto Vám píši: Asi se neshodneme, budiž,
ať je po Vašem. Bavme se raději o děvčatech, o migraci, o špionech, inflaci,
filmech, o důchodech… Miluji tyhle zástupné problémy o pivu, sportu, o dárcích
k Vánocům, jak oslavit chanuku. Jsem Vám k dispozici, a proto Vám
píšu v plné v pohodě, že mě nic nebolí, voda teče a topení hřeje.
Vždy Váš Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat