Píši Vám, peřejím
na tocích severních Čech. Vám, vlnkám v rybnících, v kalužích, co
dělají velká kola, všem vodám, které dnes tak strádají suchem. Jsem ve vodě
jako doma. Plavu, z vody si vařím čaj, kávu, voda je v pivu,
v infuzích, v kbelíku, v polévce, v lidském těle. teče mi voda
z nosu. Ach, voda by měla být všude. Říká se, že krev není voda. Nemluv
při jídle, udusíš se, napij se! Voda nás provází od malička. Co komu říká plodová
voda? Voda je v mateřském mléce, voda je v slzách štěstí, doprovází nás na
poslední cestě.
Píši Vám, kapkám
rosy na zelené louce, mrazivým květům na oknech bytu v našem krásném domě. Píši
vodě v kalužích, té, co stojí a nelibě páchne, minerální vodě v PET
lahvích, co chutná moc a moc dobře.
Mám rád vodu, co
teče po střeše a pak v okapové rouře do sudu vedle domu. Miluji nebo alespoň za
mlada jsem měl rád vodu, jako hromadu sněhu a v ní díru. Říkali jsme jí po
eskymácku iglú. Rád jsem sáňkoval u nás, za vesnicí. Asi to tam neznáte. Za
Mrázkova na cestě z Machnína na Chrastavu.
Voda. To je taky
led. Led, co klouže. Pokročilí hrají hokej, jiní tančí s bruslemi na nohou za
doprovodu hudby a televizních kamer. Jiní, ti nešikovní si na ledě lámou pažní
kosti., podvrtávají si kotníky.
Voda je i
prachsprostý déšť, po kterém v lesích rostou houby - říká se jako z vody.
Píši Vám, vodám, co páříte se z lesů, co mi vodní párou mlžíte i brýle, co parní
turbínou vyrábíte elektrický proud. Píši Vám, vodě ve víně, které by tam mělo
být co nejméně. Píši Vám, vrtači, co hledáte vodu hlubokými vrty do země. Vodárnám,
kde vodu syslíte a čistíte. Vám, přehradám plných vod, detenčním, zadržovacím
nádržím, všem, co s vodou hospodaříte.
Vodám, které
pijeme ze studánek v polích, z potůčků v lesích, z kohoutku doma v kuchyních.
Píši všem, co dávají vodu do pítek našim ptáčkům v zahradách, co ji dávají
domácím zvířátkům, co vozí vodu na pastvu kravám, volům i telátkům.
Píši všem, co se v ní
koupou, co dbají hygieny a ruce si v ní myjí. Všem, co vodu prodávají i co
ji kupují. Ti druzí jsme my konzumenti, co ráno vstanou, umyji se, oholí,
splachují a snídají. Ve všem je voda, bez vody nelze žít. Je voda na Marsu? Je
voda pod saharskými písky? Voda je ve slinách, v zelených listech, v plodech,
v každém z nás. Je ve vzduchu, v dechu, máme ji na jazyku, v tělních
tekutinách.
Píši Vám všelikerým
vodám, které potkáváme tekoucí v kanálech, v příkopech, v potocích a
řekách. Voda i zpívá, skáče po kamenech, je plná hudby, záhad a tajemství.
Hluboká i mělká, od modré po ocelově šedě zbarvenou.
Proti dešti se
bráníme zcela zbytečně pláštěnkami a deštníky. Déšť, co nás občas skrápí, je
jen krásné pohlazení, co namočí, ale bez něhož by svět byl chudší. Voda je
báječná událost. Chytří si berou vodu berou s sebou, nežízní. Mně zbývá jen
vzít si vodu z deště do dlaní a umýt si s ní tvář a brýle. Svět se hned
rozjasní. Svět vody je akvárium, v němž jsme zlatými rybičkami, co nežízní.
Žádné komentáře:
Okomentovat