Když se v našich krajích řekne taxikář, mnozí vidí jen pražského neurvalého chlapce,
který si svůj žold vydělává okrádáním cizinců i domorodců. Nebylo tomu tak vždy. Před 35 lety se
v Liberci udál skutek, který dokazuje, že není vše pravda, co se o nositelích této profese povídá.
Bylo pondělí, sluníčko v Liberci svítilo jako o závod a rozzářilo i tváře babiček a dědečků odložených do tehdejšího Ústavu sociální péče ve Vratislavicích. Jejich oprávněná radost měla zcela racionální pozadí. Bylo po obědě a zažívání narušilo skřípění brzd patnácti automobilů se známým označením tehdy i dnes-taxi. Z nich jak bájní rekové vyskočili členové kolektivu soutěžícího o titul Brigáda socialistické práce z taxi služby libereckého Dopravního podniku v jejich čele s vedoucím brigády Přemyslem Kučerou. Nevymýšlím si.
Všichni si vzali nad obyvateli domova důchodců patronát a první konkrétní akcí bylo právě sluneční pondělí s překvapením. Co o taxikářích říci. Byli to skuteční chlapi z masa a kostí, vody, různých minerálů a živin. Bylo jich celkem sedmnáct a měli již něco za sebou. Řadu hodnotných brigád, např. při sběru šrotu, ale hlavně na budované tramvajové lince č. 11 z Liberce do Jablonce. Co vydělali na brigádách, ukládali na společné konto a financovali z toho družební styky s taxikáři ze Žitavy, nebo třeba onen výlet, který onoho slunné pondělí roku 1975 připravili pro babičky a dědečky z Vratislavic.
Pro všechny „účastníky zájezdu“ - okružní spanilé jízdy měli připravený opravdu bohatý program. Svým „neplatícím“ zákazníkům ukázali nová sídliště, okolí města a výlet za poznáním zakončili na Ještědu, odkud byl díky slunečnému počasí překrásný výhled na město i do dalekého okolí. Jako bonus a ještě navíc přidali stařečkům zdarma občerstvení. Na besedě, která po tom všem proběhla v jídelně ústavu, senioři se slzami v očích děkovali chlapcům z taxi služby za vyjížďku, která jim, jak praví dobový tisk, zůstane dlouho v srdcích. To není konec všech dobrých skutků, kterými zvedli pomyslnou laťku dobročinnosti. Ještě na besedě slíbili, že příští jaro se důchodci schopní cesty dočkají výletu tam, kam si budou přát.
Pokud by byl autorem této glosy Jaroslav Hašek, vypadlo by mu nyní pero z ruky a těžko by mohl pokračovat. Z dnešního pohledu mimořádný počin libereckých taxikářů se opravdu udál tak, jak jej popisuji. Existuje i fotodokumentace a snad ještě někde v archivu i transparent z jednoho taxikářského vozu. „BSP - taxi Liberec – důchodcům“. Věřte- nevěřte…
Žádné komentáře:
Okomentovat