Kulaté výročí to není, ale 202 let je taky hodně. V Liberci, Jablonci nebo v Turnově si nemůžeme v tomhle studeném počasí stěžovat na okurkovou sezónu. Pořád se kolem nás něco děje a před 202 lety si liberečtí taky našli čas na zábavu.
Jen pár roků po té, kdy na třetí pokus majitelé papírny, bratři Montgolfierové, roku 1783 posadili ve Versailles ovci, kachnu a kohouta do koše pod papírový balón plněný teplým vzduchem, se v Liberci o ničem jiném nemluvilo. No, to přeháním, ale netrvalo to víc, jak 25 let a mluvit se začalo, protože pokrok se nedal zadržet ani v Liberci.
Jeden z prvních pokusů vzlétnout se v Čechách odehrál jen malý kousíček od Libereckého zámku, na pozemcích přilehlé panské jízdárny a byl to mimořádný sukces. Holandský provazolezec Alexander Terzy, zařadil do svého programu vypuštění papírového balonu plněného horkým vzduchem, což bylo mimořádně vzrušující. Věřím, že návštěvnost Liberce tehdy musela být obrovská. Od babiček s vnoučaty až po uniformované strážníky všichni s otevřenými ústy žasli. Na zemi byla zapálena vatra a ti, kteří drželi lana, si museli připadat obrovsky důležití. Papírový balón se plnil teplým kouřem a těžko si představíme, jak se musela cítit pokusná zvířata. Žel můj zdroj si nepoznamenal, kteráže to byla. Předpokládejme, že byla podobná těm francouzským.
Ať tak, či onak, balón se třemi libereckými zvířaty vystoupal k obloze za „aplausu“ , volání „hćh“ a „sláva“. Ke cti Holanďanům a pro klid Greenpeace lze konstatovat, že neřízený balón se zvířecí posádkou po vychladnutí náplně hladce přistál ve Starém Harcově.
Ještě téhož roku a na témže místě, 26. září, chtěl člověk z Podještěda pokořit zvířecí primát a vystoupat blíž ke slunci. Jeden ze dvoučlenné posádky nebyl nikdo jiný, než muž z radnice, radniční úředník. Jistě čekáte, že šlo o primátora, ale v takové akci jde o každý kilogram váhy a tlouštík musí z kola či lépe z balónu pryč. Takže k letu se připravil muž odpovídající, jakýsi Jakub Thiel. Bohužel, ani on nebyl povznesen neboť osud a nepozornopst těch, co topili způsobila, že v nestřeženém okamžiku oheň olízl papír a ten, vesele hoříc, zkazil náladu všem, kteří se okolo točili, takže bylo po produkci. Ohýnek to byl nemalý, ale chlapi zůstali zaplaťpánbůh celí a doma na zadku.
Téměř jedno století trvalo, než se v Liberci uskutečnily další pokusy o vzlet. To už bylo 20. století a k nebi stoupal vetroň. No nesmutněme, máme alespoň hrdinná zvířata, která letěla a zařadila se mezi první v Rakousko-Uhersku. A hrdiny my potřebujeme jako sůl, pozitivní vzor. Vzor do každé rodiny. V téhle mizérii.
Žádné komentáře:
Okomentovat