neděle 27. června 2010

Komunismus – nacismus

Věci veřejné – Klasnová K. se obula do komunistů, že učili nacisty dělat likvidační tábory a R. John není jiného názoru. Budiž, na názor má právo každý, pokud mě neomezí na mých právech a nezpochybňuji ani to, co je pravda. Ovšem, co je pravda? Pravdou je, že koncentrační tábory chápané v dnešním slova smyslu „objevil“ a realizoval v jižní Africe za Druhé búrské války v letech 1899-1902 J. C. Rhodes s požehnáním a ve jménu Velké Británie. A Rusové, kteří leží v žaludku „věcem veřejným“ a všem, kteří si myslí, že koncentráky vynalezli ruští komunisté, jsou až další v pořadí.
Ruské koncentráky – gulagy jsou ovšem první v pořadí, pokud počítáme ty, kde bylo zlikvidováno nejvíc komunistů. Ano, v gulazích jich zahynulo nejvíc, nejlepších ze všech, těch, kteří se neobohacovali na úkor svých spoluobčanů, těch, kteří chtěli pro všechny sociální spravedlnost. Z dnešního pohledu utopie. Aby měl jeden všechno, musí mu na to druhý přispět.
Nelze klást rovnítko mezi rasovou a třídní genocidu. Ten, kdo to dělá je na omylu, kterého se často dopouští vědomě. Podle stalinských lágrů nebyla postavena Osvětim ani Majdanek. Na rozdíl od židovského dítěte v Osvětimi, děti Stalinových čistek měli naději přežít. I u nás v Československu, v SSSR jako v Polsku nebo v Maďarsku. Ty děti, které šly do plynových komor vyhlazovacích táborů, ne. Šoa, holocaust byl jen jeden. Rovnítko a paralely mezi režimy neobstojí. Používají se „jako houska na krámě“, ale nesvědčí v náš prospěch. Jsou tendenční a mají snahu řešit teď hned a zjednodušeně. Jsou zhoubné a mají schopnost ničit a pohrdat hodnotami. Jak často ti, kteří pak přicházejí po nás litují, čeho se předci v historii dopustili…
Jak se zdá, jsme nepoučitelní a opakujeme stále stejné chyby. Věříme všemu, všem a ke škodě všech. Především ale škodíme sobě, své rodině a dětem, které nás jednou budou soudit. Trestat ne, potrestáme se sami. Trestem je už to, že naším lídrem se stal Jára Cimrman, který měl zůstat, kde se narodil – na jevištních prknech divadla.
Nejlepší z nás byl asi T. G. Masaryk.

Žádné komentáře: