To si takhle jednou půjdu něco koupit a řeknu: „Nemáte něco, co není z Číny?“, a prodavačka mi řekne:“Tak to ušetříte, nemáme“.
Nedávno se na jednom náměstí propadla dlažba a zahučel do ní náklaďák. Dlažba byla sestavena z nekvalitní čínské žuly. Čtete dobře, oči vás nematou. Z čínské! Ne z liberecké, ale odkudsi za devaterým mořem nám tak vzdálené Číny.
Pamatujete na ty přihlouplé fórky o vožení ledniček na severní pól či na umění prodat písek na Sahaře? Co bychom chtěli, už je to tu. Česnek, kola, sklo, pera, boty, bižuterie, látky, tanky, děla, to všechno jsme uměli. Bejvávalo. Teď umíme stěrače, rohožky, zrcátka, blinkry a pryž. AŤ žije lidová, přemnožená Čína a její pracovitý lid! Evropský skanzen je jen pro důchodce a turisty. Co můžeme očekávat od nandnárodních řetězců a multifunkčních kooperací, které přenášejí výrobu tam, kde je to nejalcinější?
Jsme poživační a to něco stojí. Jíme a konzumujeme zbytečnosti. Tam, kde zůstali lidé štíhlí a kupují jen to potřebné (na víc nemají) zůstali pro svět zajímaví. My, evropští a severoameričtí zhýralci a požitkáři, prostě hrajeme poslední part v tragedii novoantického starého Říma. Ničí nás „Vandalové“? Ale kdeže! To je čistě naše práce, práce našich zastupitelů, kteří si mastí kapsy a dělají to, co chce lobby těch velkých podniků, které si mohou dovolit koupit vše a všechny.
Na prachy slyší všichni. Každý má svou cenu, peníze nikomu nesmrdí a bude hůř, až si Číňané, Japonci, Vietnamci či Korejci koupí naše památky a postaví si je doma. Proč by k nám potom jezdili... Budou si moci koupit a odvézt Karlův most a Hradčany i se Schwarzenberkem jako průvodcem. Teď tam stěhují celý Orlík, pouze tu vodu v přehradě pod Orlíkem nám nechali.
Frčí u nás teď nová móda. Novorozeným chlapečkům se dává nejčastěji jméno Li, Mao, Kim, Ču, děvčatům „Lotosový květ“. Německo – české auto se od prosince bude jmenovat Škoda – D- Sun. Je to posun, mělo se jmenovat jen Sun-Ču. A učte se čínsky. Léky budou mít návody v čínštině a některé farmy už přešly na chov jatečních psů pro vědecké účely.
Nevěšme hlavy, Češi mají tuhý kořínek, ale pro jistotu si schovejme za komínem pár českých knížek, slovníků a manuálů jak přežít, pro strýčka příhodu a pro děti. Aby nezapomněli rodnou řeč. Ti, co dosud bydlí v panelácích a nemjí komín, ať si svůj balíček schovají za komín teplárny, s laskavým svolením valné hromady.
Na závěr této mravouky, bych vás jménem česko-čínské spořitelny poprosil, až uvidíte čínskou dlažbu a shodou okolností na ní ke své smůle budete stát, pak... Pak vám neporadím. Můžete se sice pomodlit k Budhovi nebo si hladit pupík. Nepomáhá to, ale aspoň si nezašpiníte kalhoty.
Žádné komentáře:
Okomentovat