Zrcadlení

Nikdy nekončí spor o seržanta Gríšu, aneb, ať děláme, co děláme, nemůžeme se s druhou stranou spojit. Asi je ve sprše. Fenomén mobil, internet. Možnost navázat spojení s kýmkoli, kdekoli. Pro dnešní šedesátníky a starší, je to něco, s čím jsme nevyrůstali. Na rozdíl od našich dětí a vnoučat, ke kterým mobil a internet patří už od plenek. Nedávno mi známý řekl, že spousta telefonujících se vrací k pevným linkám, černobílé televizi a k natahovacím hodinkám bez baterií. Nevím, ke komu se přidat. Byl jsem na operaci a vybral jsem si nemocnici, ve které operují s pomocí laparoskopickým automatem Da Vinci s pomocí lékaře. Ano, člověk je nádoba křehká a svodům světa podléháme často a rádi. Co z toho plyne? Snad jenom to, že každá generace pije svůj zelený čaj, polyká vitamíny a opíjí se absintem, vodkou pařížských a českých letních předzahrádek. Časy se mění a lidé kolem nás jen málo. Baví se o nemocech. Někteří vám na potkání sdělí gramáž své zbytnělé prostaty, na obrazovce mobilu ukážou své rentgenové snímky zakouřených plic. Svět se mění. Dcera mi poslala esemesku z ranního koupání v Nice a přidala pozdrav z Azurového pobřeží. Nic moc, spí v kempu, ale co by chtěla, vždyť jde jen o školní výlet… Znám lidi, co všechno v sobě dusí, nekomunikují. Žel patří i do rodiny. To si pak říkám, jak jsme každý jiný a kdo z nás je asi šťastnější. Ten, kdo se z toho vykecá, nebo ten, co obviňuje svět, že sluníčko málo svítí a déšť je mokrý a nepříjemný? Jsou mezi námi tací, kterým se vůbec nic a nikdo nezavděčí. Mají hořkost v puse, v duši a ze svých ztrát obviňují kdekoho. Těm bych doporučil koupit si zrcadlo do každého pokoje, aby si dotyčný mohl zkontrolovat své emoce, kdykoli. Zrcadlo odhalí faldy na břiše, vrásky na tváři, chlad, lásku i nenávist. Zrcadlo nelže. Je to takové domácí sono. Hřeben i kartáček na zuby. Pokud jdu ven, neměl bych chodit neoblečen, a co si obléknu, závisí od počasí. Obdobně se tam chystá den co den i spousta jiných lidí. Nekažme si ten výlet na ulici, setkání před domem tím, že nebudeme vstřícní, nekomunikativní. Pozdravme souseda, usmějme se na dítě v kočárku, pochvalme psa na vodítku, otočme se za hezkou slečnou v minisukni a v hezké halence. Svět patří nám. Buďme jeden každý z nás optimistou. Sluší to všem; mladým i starým. Věřte mi, cvičím před zrcadlem.