Měli políčeno na císaře, ale znáte to. Téměř vždy se přichomýtne něco, co vám zkazí radost. Tak se přihodilo, že 1. října roku 1891 František Josef I. v Liberci nezemřel pod viaduktem v Dubské ulici.
Anarchisti to tradičně zpackali. Dynamit odpálili dlouhým doutnákem, který namočili v továrním oleji a asi v hodně vyjetém. Tak či onak tím urychlili dobu hoření a nálože vybuchly nadvakrát a už po půlnoci, tedy v době, kdy císařův vlak ještě postával na turnovském nádraží. To byla voda na mlýn dvořanů, kterým se do Liberce zrovna nechtělo.
Císař, jako každý pomazaný aristokrat, věřil, že je k vládnutí a žití vyvolen a že jej prozřetelnost uchrání. Dynamit, odpálený na jakýkoli způsob je pěkný šmejd a nadělal do opěrných zdí viaduktu hluboké díry. Nejdřív přes něj pustili nákladní vlak a když přejel bez újmy, projel i mocipán.
Císař byl, ač to na sobě nedal znát, pohoršen, znechucen a připraven dát to celému regionu pěkně „sežrat“. Na atentátníky byla vypsána vysoká odměna a světe div se, zabrala. Němci udávali Čechy, Češi Němce, smršť anonymů se prohnala poštou, ale nic z toho nebylo. Až v roce 1920 se zjistilo, asi opět anonymně, že to byli anarchisté, pánové Brunclík z Horního Růžodolu, pan Josef Šulc z Františkova a Němec, pan Schmid. Ale to už byl císař 4 roky nebožtíkem a Rakousko dva roky po smrti...
Atentát měl i jiné zákonité dozvuky. Řídící učitel české školy zažaloval německé liberecké veterány, že ho praštili praporem do hlavy, když kolem projížděl císař. Taky by vás to naštvalo, že? Ovšem to nebylo nic proti tomu, jak se mstil starej Procházka, jak si část národa Františka Josefa I. pojmenovala. Za několik měsíců po zpackaném atentátu přijel do Liberce pražský místodržící hrabě Thun. Rozpustil městské zastupitelstvo, radu a sesadil starostu, který nedávno dostal od Františka Josefa I. vysoký řád. On si totiž císař všeho ukrutně všímal a libereckým nepřidalo, že místní strážníci měli uniformy podle berlínského a ne podle vídeňského vzoru. Z toho se mu prý udělalo nevolno. Ovšem úřední záminka pro výše popsaný postup byla ta, že se překračovala jazyková a jiná nařízení. Vidíte, jak málo stačí a panská láska po zajících skáče... (Teď abychom ani nespali, u vědomí toho, jak Věci veřejné půjdou po současném magistrátu ve věci dluhů z pověstného libereckého lyžování).
Nic nekončí a neskončilo ani tehdejší císařovo bububu. DO Liberce bylo dosazeno další hrabátko, vládní komisař pro „průsery“ hrabě Coudenhove, který na náklady magistrátu ložíroval v tehdejším Zlatém lvu. Hrabátko bylo mužem, kterého by si Liberec měl zapamatovat. Velmi opatrně povoloval výdaje z městské kasy a tak se stalo, že právě dostavovaná nová liberecká radnice (současná), byla dlouho bez oken a dveří. Asi tam na rozhazovačné úředníky dost foukalo.
Zlatá doba nastala teprve pod vedením MUDr. Františka Bayera, po odstoupení Dr. Schückera. Ten byl vyškrtnut z voličských seznamů, pro nedodržení lhůty nějakého hlášení, tedy pro malichernost. Hleďme, co vše se může přihodit, když nějací amatéři zpackají atentát na císaře pána a jeho rodinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat