Kam vás tak poslat... Nejlíp do Žitavy. Do obchoďáků ne za levným prádélkem, pro boty a levnou kosmetiku si dojedete sami. Žitava, to je i zoologická zahrada. Bez urážky. Naprosto originální, původní a na hony vzdálená té předražené liberecké. Do Žitavy nejlépe vlakem. Nechte protentokráte doma auto a vemte sebou děti. Už ta cesta tam a pokud se budete vracet, i cesta zpátky stojí později za vzpomínání. Já si nekdy v Žitavě připadám jako v Praze na Malé Straně v 18. století. Pískovcové barokní portály, kašny, domy, zahrádky, úžasný hřbitov, parky, muzea a čísté, funkční lavičky. Prostě pohoda, klídek, otevřené kostely. Lidé se navzájem pozdraví, jezdí tu na kole, je tu levněji. Tolik radosti jen 20 minut od Libere a něco málo víc od Jablonce!
A je to bývalé Česko, s horou Luž, kde před válkou v místní hospodě hranice procházela spolu s námi chodbou k toaletám. A vůbec, je tam tepleji než na našem území. Okolo 9°C celoročně, což mi říká, že sníh v nadmořské výšce něco kolem 200 metrů ležet jen občas. Výjimečně. Roste tu květák, rajče, spousta zeleniny, těžilo se tu a už netěží hodně špatného uhlí. Na místech, kde se těžilo, je dnes úžasné a laciné koupání, parkování, vstupování. Úplná italská palmová riviéra.
Donedávna tu ještě žilo plno Čechů, všelikých exulantů od Bílé Hory až po ty, co sem přišli po odsunu z Čech. Ty čeští naučili místní tkát a příst, barvit, upravovat a šít. Vynálezem „damašku“ dosáhli zdejší tkalci dokonce na jistý čas monopolního postavení. I do plstě se pustili s vervou a vyráběli prý tu nejlepší, co byla k sehnání. Žel vše to skončilo s návratem kapitalismu. Žitavsko se stává skanzenem milovníků Trabantů. Město se téměř z půli vylidnilo a stává se nerušeným domovem ptactva, důchodců a těch, o se starají o opuštěný majetek. A že ho zůstalo! Stojí už téměř 20 let. Vilky a vily, nájemní domy a továrny. Nevybydlené a vcelku zachovalé. Pro Čechy věci nevídané. Není tu nikoho, kdo by poklopy, branky a okapy odvezl do sběrny. A je to ke koupi. Však si taky kupují. Byty i celé domy. Krásné čisté zahrádky.
Město už není výrobní halou náklaďáků Robur, ani domovem vojáků. Ale je tu pořád krásně a cesta úzkokolejkou – vláčkem na Ojbín rovněž nemá chybu. A proto, až to vás přijde, určitě si dejte říct a jeďte do Žitavy s cílem ne utratit peníze, ale podívat se, jak tu všechno krásně kvete, na lidi, co nikam nespěchají. Opravdu se vám tohle bude líbit. Trochu jiné než u nás doma. Inspirující.
Žádné komentáře:
Okomentovat