neděle 27. ledna 2019

Hrdina, vzor, symbol




27. března 1968 se spolu se svým přítelem letcem instruktorem zřítil v letadle MIG 15 při tréninku, bez něhož se žádný letec a tím méně kosmonaut neobejde

Jurij Gagarin zahynul dva týdny před tím, než se měl stát prvním kosmonautem generálem.

Sál PKO v Lidových sadech praskal doslova ve švech. Všichni čekáme až mezi nás přijde. Jdu mu uličkou uprostřed sálu vstříc. Zastavuji se, on rovněž: „Soudruhu předsedo okresního výboru socialistického svazu mládeže, první československý kosmonaut major Vladimír Remek!“ Usedl s námi na jeviště a začal vyprávět, odpovídat na otázky. Jurij Gagarin a Vladimír Remek se nikdy nesetkali, a přesto by se ve vzpomínkách našich současných, ale i příštích generací neměli ztratit.

Ten první byl opravdu první. Je řada slavných mužů, kteří na cestě do vesmíru ztratili své životy přímo na palubě kosmických lodí, často i při výcviku. To je občas úděl statečných a odvážných. První, který opustil naši planetu, byl náš současník. Jurij Gagarin byl náš. Tak jsme to cítili. Byl sympatický a skromný.

Na den, středu 12. dubna roku 1961 nezapomenu snad nikdy. Tehdy městský rozhlas v Liberci zprávou o letu prvního kosmonauta ozvučil všechny ulice. My, kluci a holky, žáci základní školy na Husově třídě jsme otevřeli všechna okna do ulice a křičeli, už nevím přesně co, ale tak jako celý svět jsme se i my radovali, že tu je první člověk, co letí v raketě kolem Země, že vesmír je nám blíž. Během letu byl povýšen a stal se nejznámějším občanem planety Země major Gagarin.

V létě roku 1959 napsal jako tisíce jiných žádost o přijetí mezi budoucí kosmonauty, v lednu 1960 se po náročných testech stal jedním z 19 kandidátů kosmických letů. Na základě testu a doporučení většiny ostatních, jej velitel kosmonautů generál N. Kamanin 9. dubna navrhl k tomuto letu. On a jeho čin se pro nás, a to nejen pro mladé, stal oslavou lidské odvahy a pokroku bez patosu, hrdinou a vzorem. Formoval v nás vzor, symbol něčeho, co nám dosud scházelo a co jsme nutně potřebovali. Už to nebyli pouze hrdinové druhé světové války. Gagarin se stal tím, co dosud představovali Julius Fučík, Anne Franková, Zoja Kosmoděmjanská…

Svět se díky prvnímu kosmonautovi stal, alespoň v našich dětských očích, krásnějším, lidštějším. Asi tak nějak reagovali naši otcové a matky na osvobození v květnu 1945, na konec války. Dal nám prožít pocit štěstí a svobody. Dal nám nehlédnout do světa, který dosud není, ale až přijde, bude o lidech, co žijí na planetách bez válek, nemocí, kde nebude místo pro hlad, rasovou nenávist, korupci. Tak nějak jsme opravdu tehdy vnímali první krok do vesmíru. Ach, jak jsme byli naivní! Přesto vzpomínáme a je to krásné vzpomínání.

Žádné komentáře: