Má známa z města V. měla příměstskou
zahrádku. Tu měli i moji sousedé ve vesničce kousek od Liberce. Pracovali na
nich bezzemci, co kolem svých domovů neměli nic víc, než chodník a asfaltové
vozovky. Známá měla z každé strany pozemku souseda. Jeden z nich měl
takové srandovní jméno Bubna. Až později se kolegyni přiznal, že je „z“ Bubna,
bývalé hrabátko. Ze jména mu zbyla jen ta zadní část. To „z“ mu prý po narození
nepřiznali už na matrice. Jinak měl na zahrádce slušný červený rybíz, kedlubny,
mrkev i ředkvičky.
Nedávno mi Ing. M. Canov, středoškolský
učitel chemie, starosta a senátor vykládal, že v senátě sdílí cimřičku s
bývalým hrabětem Černínem, jehož osudy, včetně osudu rodiny pánů z Bubna,
jsou téměř identické. Všechno jim sebrali a největší loupežník byl TGM, který
si léčil své opovržení z Habsburků. Ti jej zapřeli a nepustili do svých
rodinných sfér, kam prý po otci TGM patřil. Maminka služebná, otec císař a král,
on levoboček. Sice pozdější prezident, ale ponížení, že se jej zřekli, to mu
asi zůstalo.
Jiná liga byli Schwarzenbergové. Jezdili
za babičkou Clam-Gallasovou do blízkého zámku Grabštejn u Hrádku nad Nisou. Privilegia
bývalé šlechty už sice byla zrušena, ale špatně se neměli, mnohé jim bylo
ponecháno - Orlík, Hluboká, Krumlov, pražské paláce, rodová sídla po celé
republice.
Já se setkal se dvěma ratolestmi bývalých
šlechtických rodů v libereckých kasárnách, v rámci své povinné
dvouleté prezenční služby, kde Lobkovic a Černín byli na vojenském cvičení. S
jiným gruzínským knížetem jsem se setkal mnohem později. To jsem v Roudnici,
v jedné sběrně starého papíru objevil, co zbylo z rodinného archivu. Gruzínec
byl hojně angažovaný i v carské politice předrevolučního Ruska.
Z druhého břehu jsem poznal i rodný dům,
zázemí šéfa české Mafie, dlouholetého osobního přítele TGM, kancléře prezidenta,
Přemysla Šámala. Dům plný suvenýrů z cest po celém světě, darů od pomazaných
hlav, které Přemysl Šámal dostával na Hradě v období první republiky.
Na frýdlantském zámku mne jako kluka
fascinovalo Zlaté rouno jednoho z Gallasů, gala uniformy vystavené ve
vitrínách zámku. Na to byly v Sychrově velké obrazy nositelů nejvyššího řádu,
jejich skvostné rudé pláště. Jak moc byli rozporuplní. Za okupace byli pro
odtržení Sudet od zbytku republiky, ze stejných rodů byli i tací, co holdovali
Benešovi. Některým vždy nešlo jen o majetky. Té větší části z nich o
majetek šlo. Musíme si zvykat. Vstup do lesa zakázán, soukromý pozemek –
nevstupovat, majetek… Tak nějak zní jejich životní krédo.
Žádné komentáře:
Okomentovat