neděle 27. ledna 2019

Té známé světské rodiny bývalých hrabat Černínů




Má známa z města V. měla příměstskou zahrádku. Tu měli i moji sousedé ve vesničce kousek od Liberce. Pracovali na nich bezzemci, co kolem svých domovů neměli nic víc, než chodník a asfaltové vozovky. Známá měla z každé strany pozemku souseda. Jeden z nich měl takové srandovní jméno Bubna. Až později se kolegyni přiznal, že je „z“ Bubna, bývalé hrabátko. Ze jména mu zbyla jen ta zadní část. To „z“ mu prý po narození nepřiznali už na matrice. Jinak měl na zahrádce slušný červený rybíz, kedlubny, mrkev i ředkvičky.

Nedávno mi Ing. M. Canov, středoškolský učitel chemie, starosta a senátor vykládal, že v senátě sdílí cimřičku s bývalým hrabětem Černínem, jehož osudy, včetně osudu rodiny pánů z Bubna, jsou téměř identické. Všechno jim sebrali a největší loupežník byl TGM, který si léčil své opovržení z Habsburků. Ti jej zapřeli a nepustili do svých rodinných sfér, kam prý po otci TGM patřil. Maminka služebná, otec císař a král, on levoboček. Sice pozdější prezident, ale ponížení, že se jej zřekli, to mu asi zůstalo.

Jiná liga byli Schwarzenbergové. Jezdili za babičkou Clam-Gallasovou do blízkého zámku Grabštejn u Hrádku nad Nisou. Privilegia bývalé šlechty už sice byla zrušena, ale špatně se neměli, mnohé jim bylo ponecháno - Orlík, Hluboká, Krumlov, pražské paláce, rodová sídla po celé republice.

Já se setkal se dvěma ratolestmi bývalých šlechtických rodů v libereckých kasárnách, v rámci své povinné dvouleté prezenční služby, kde Lobkovic a Černín byli na vojenském cvičení. S jiným gruzínským knížetem jsem se setkal mnohem později. To jsem v Roudnici, v jedné sběrně starého papíru objevil, co zbylo z rodinného archivu. Gruzínec byl hojně angažovaný i v carské politice předrevolučního Ruska.

Z druhého břehu jsem poznal i rodný dům, zázemí šéfa české Mafie, dlouholetého osobního přítele TGM, kancléře prezidenta, Přemysla Šámala. Dům plný suvenýrů z cest po celém světě, darů od pomazaných hlav, které Přemysl Šámal dostával na Hradě v období první republiky.

Na frýdlantském zámku mne jako kluka fascinovalo Zlaté rouno jednoho z Gallasů, gala uniformy vystavené ve vitrínách zámku. Na to byly v Sychrově velké obrazy nositelů nejvyššího řádu, jejich skvostné rudé pláště. Jak moc byli rozporuplní. Za okupace byli pro odtržení Sudet od zbytku republiky, ze stejných rodů byli i tací, co holdovali Benešovi. Některým vždy nešlo jen o majetky. Té větší části z nich o majetek šlo. Musíme si zvykat. Vstup do lesa zakázán, soukromý pozemek – nevstupovat, majetek… Tak nějak zní jejich životní krédo.


Žádné komentáře: