Před více jak padesáti
lety jsme chodili do školy a do práce i v sobotu. Jak se nám v
Československu dařilo líp a líp, pracovních sobot ubývalo. Nejdřív ze čtyř na
polovinu a později už volných sobot bylo více, až padly všechny a my měli celý
víkend pro sebe tak, jako ostatní vyspělé státy Evropy. Začaly se rodit
takzvané Husákovy děti, a to i důsledkem volných sobot, které mladí lidé
využívali především k vzájemnému hlubšímu poznávání, k pobytu v přírodě, k
návštěvám kulturních programů, setkáním, kde se vedle konzumace alkoholu
kouřilo a promiskuitně vyměňovali partneři za účelem sexu.
Volné soboty se
staly i cestou za drogou, kterou v podmínkách socialistického Československa
nahrazovalo ředidlo toluen a prášky na hubnutí. V mém případě to byly kapky do
nosu, emulze Sanorin.
Volné soboty. Jak
snadno se to řekne! Přišlo to náhle, najednou. Zastihly nás nepřipravené. Dva
dny volna v jednom týdnu! Staří mazáci je přijali v klidu, ani hlavy od
práce nezvedli, natož aby poděkovali v Rudém právu straně a vládě. Neřekli, co
si myslí. Nejsme prý děti, hrající si na písku. Že jsme zodpovědní hospodáři,
kteří si váží důvěry nadřízených.
Volné soboty… Nebudete
tomu věřit, ale lidé v pohraničí je v podstatě zneužívali i k jízdám za nákupy
do polských sklepů, do obchodů endéráckého Zhořelce a saské Žitavy k nákupům
záclon, příborů, bot, potravin, železářského zboží, věcí do kuchyně i do
ložnice. To se tehdy vyjelo hned ráno a kolem poledního jsme byli zpátky v Liberci.
Já z toho měl
takříkajíc nic. Byl jsem dva roky na vojně v Milovicích u tankové divize, jako
nosič raněných. Opojení z volných sobot jsem si užíval jen zprostředkovaně z vyprávění.
Program televize byl sice pořád ještě černobílý, a to obsahem i zabarvením. Svět
kolem už jel o volných sobotách na plné obrátky, a tak i my jsme se pomalu
přidávali.
V amfiteátru při Parku
kultury a oddechu v Liberci na koncertech světových hvězd. Já si to taky užíval,
když do Liberce přijela Silvie Martanová a Johnny Hallyday. Pro starší soudruhy
a naše táty to byla ztráta času, pro nás úžasné pokoukání, o kterém jsme dosud
jen slyšeli.
Volné soboty. Co
to dnes řekne konzumentům mobilních sítí komunikujících se světem bez hranic. Jak
moc jsou od nás vzdálení, kolik je od nás dělí světelných let. Cestovat,
studovat, užít si - neumějí si představit
jiný život, než který dnes žijí. Co vědí o volných sobotách, jak moc pro nás
zaznamenaly, co všechno nám daly. Byly to schody, bez kterých bychom ten dnešní
svět neustáli, bez kterých bychom naše děti a vnoučata nepochopili.
Volné soboty. Dnes
už skoro nic, ale byl to náš svět, úspěchy a chyby našich let. Tehdy byl svět opravdu
jiný než ten dnešní. Tehdy jsme se radovali i z maličkostí, těšili se na
sobotní výlet, byť to bylo jen za humny vlakem, autobusem, na motorce s
přívěsným vozíkem. Ať tu stojí maličký pomníček všem volným sobotám minulého
století. Čest jejich památce.
Žádné komentáře:
Okomentovat