Sbírám, tedy žiji.
Nevědomky, odmala, cílevědomě. Otec fotil, shromažďoval fotky, vyvolával je, sušil,
leštil, zastřihoval, lepil růžky do fotoalba. A tak to je se vším. Každý fotil,
natáčel kamerou značky Admira. Mnozí hráli loutkové divadlo a hledali další
loutky, kulisy, nové hry. Každý něco sbíral. Noty, knížky, karty, mapy,
průvodce, suvenýry z cest, přívěsky na klíče, špendlíky, odznaky ze Sněžky,
nezbytné pohlednice, noviny ze dne, kdy zemřel prezident…
Vycházkové hole a
na ně štítky, podnikové odznaky, knížky - na knížky bych zapomněl! Ve čtvrtek
nové knížky! Detektivky, bláznivé romány, memoáry, dětské knihy, pohádky. I to
bylo báječné sbírání. Vlaječky, obaly ze žvýkaček, hotelové nálepky, pivní
etikety, skleničky, plechovky od piva, sáčky od čaje, propisky, sirkové
krabičky a nad tím vším se tyčily poštovní známky, mince, bankovky, věci
válečné, zbraně, medaile. Fajnšmekři, co sbírali starý nábytek, obrazy, sochy,
koberce, ale to už bylo opravdu sbírání pro pokročilé. Autogramy, věci po slavných
osobnostech, velmi staré knihy, grafické soubory, stará auta, motorky, hudební
nástroje, téměř vše, na co si člověk vzpomene.
Neznám věc, která
by neměla svého sběratele. Ornitolog, co chová ptáky v klecích, copak to
taky není sběratel? Herpetolog, co chová plazy, ještěrky, kdo včelaří, pěstuje
králíky… Každý si rozšiřuje obzory a hledá příslušnou odbornou literaturu. Každý,
kdo má v akváriu rybičky, holuby na střeše, se musí vzdělávat, jinak toho ti
druzí budou brzy vědět víc než ten, kdo jenom kouká do klecí. Každý, kdo má
doma knihovnu, patří mezi nás, sběratele. Čte a srovnává, co znal s tím,
co se právě přiučil. Ten sbírá anekdoty, ten zas peče housky, další peče
cukroví, jiný píše knížky o hloupostech…
Kde se to naučil?
Já měl štěstí a můj syn taky. Pokaždé se našel vzor, někdo, kdo vedl potomka k pokračování,
pro radost i pro poučení. Mě zajímá
nejvíc politika, dějepis, poštovní známky a umění. Závidím sportovcům, vědcům,
umělcům, jejich povolání, stále se učit, vědět čím dál tím víc, soudcům pouštět
se do pří, horníkům kopat uhlí.
Všichni sbírají,
třeba by to byly jen zkušenosti. Co zbývá nám, starším důchodcům, těm, kterým
už neslouží nohy, bolí je kolena, zadýchávají se v kopci, na schodech. Závidím
větru. Závidím. Sbírání je krásné konání, závidím sluníčku, dešti, sněhovým
závějím. Sbírání, krásné sbírání.
Venku právě sněží.
Volala dcera z Prahy, kde taky. Děti staví tam i tady sněhuláky. Je leden.
V neděli je Aldis. Sběratelé se scházejí jednou v měsíci, aby se
pochlubili, aby prodali a koupili. I to je sbírání. Vstávám o půl čtvrté,
abychom v 6:30 byli v Hradci Králové. Je to náročné, ale i to je sbírání. Sbíráme,
tudíž žijeme a je to moc pěkné. Žít a k tomu sbírat cokoli…
Žádné komentáře:
Okomentovat