středa 4. srpna 2010

Nejsem tak bohatý

Pokud si vzpomínám, vždy se mi víc líbila dívka s kamejí než dáma s hranostajem. Kouzlo vypouklého kamene řezaného obrazu v chalcedonu, onyxu, karneolu, achátu, či křišťálu. Gema, řezba do hloubky nebo už zmíněná kamej s obloukem ven.
Jak popsat nepopsatelnou krásu něčeho, co od antiky do dnešních dnů je dokonalost sama? Sen každé ženy, která miluje, muže, který ví, že obdarovat kamejí znamená vyjádřit lásku. Barevnost a hravost světla a stínu na ploše o málo větší než je pětník, pětikoruna. Kamínek pro štěstí bez obav vsazovaný do královské koruny, nebo zdobící žezlo panovníka stejně, jako útlou šíji neznámé konkubíny. Už jste jej někdy měli v ruce, hladili jste někdy kamej? Já nejsem tak bohatý a kdo ji vlastní, tak ji z ruky nepustí.
Mám před sebou sádrové odlitky kamejí z turnovské umělecké školy. Vrací mě ve vzpomínkách k tomu, že kdysi jsem pár těch pravých viděl na zámku Kynžvart v západní části naší republiky, na obrazech renesančních mistrů malby, v knížkách o princeznách a na fotkách ze společnosti nejbohatších. A při tom jde jen o kámen, o šutr, který není až zas tak nedostupný. Řezat se dá i do mořského korálu, do záhnědy...
Ty sádrové odlitky v krabičkách od sirek jsou inspirující. Lze se na nich učit poznávat, co všechno lidé dovedou, co mohou, kam mohou dosáhnout. Není to problém. Je to dar. Dar, umět na malé ploše v barvě slunce probudit mořský příboj, nechat vát vítr z hor, dýchnout středomořské teplo horké noci, vůni rozkvetlých akátů a opuncií, šepot pastýřů ovčích stád, vypité víno a žár rudého slunce. To je Itálie, domov oněch snad prvních známých antických řezaných kamenů, gem s portréty římských císařů, bohů a mytologií. To všechno vidím, když držím v ruce sádrové odlitky dávno minulých obrazů.
Dnes se podle nich možná ještě učí v Jablonci, v Brodě, v Turnově. Snad proto, že jsou to obrazy tak malé, lidé je moc neznají. Věřte mi. Až jednou půjdete někam do muzea, dobře se dívejte! Jsou šperkem šperků. Ten malý řezaný kámen s očkem nebo v prstenu a zavěšen na černé sametové stuze vás ožehne a spálí. Srdce se vám zastaví a nespustíte oči z toho množství krásy. Kamej je kamej, jako, že je Solnohrad hlavní město Solnohrad. S tím nikdo nic nenadělá. Takový je svět už přes dva tisíce let. Vřezaný do kamene pro krásu žen, ženám na počest.

Žádné komentáře: