Tlustého znám z vyprávění. Chodil před válkou s tatínkem v Liberci do školy, ale dneska si jeden pán ve frontě na salám poručil: „Dejte mi tlustého vod šunky!“. Ač jinak pospávám, zpozorněl jsem. Dívenka za pultem málem upadla: „Já vám nerozumím!? Co to jako má být?“ Pán moudře poznamenal: „Neřešte to a dám si deset deka toho Reomíra.“ Dívenku objednávka pobavila: „Myslíte asi šunku Remiéra? Tu máme, to předtím jsem nikdy neslyšela.“
Pán byl asi velký optimista. Však kdyby se zamyslel, tak dřív tu bývalo tlusté od šunky, ale šunka téměř nebyla, stejně jako dietní párky. Ale proč se k tomu vracet a dráždit hada bosou nohou a dívčí ňadra záměnou Reomíra s Ramierem, či jak to správně má být.
Když jsme byli mladí, sortiment býval vskutku snadno zapamatovatelný. Proč a nač nás dnes někdo vykrmuje jako čuníky? Proč takový výběr všeho? Mladým to připadá fér, nám nemravný. Zní to hloupě, ale mě kdosi (hlavně já sám) překrmuje a někde jinde tohle jídlo schází. Všude se mluví o škrtání, o omezení, ale proč a nač tedy kolem rostou samý obchoďáky a zase obchoďáky? Copak mi nestačí jedna postel, jedno rádio, svíčka, žárovka, příbor, hrnek? Nejsem jakobín ani ten, kdo se opíjí vlastní moudrostí, ale nepřipadá vám to taky divné? A že to tak nemůže zůstat napořád, že my máme všechno a někde jinde všechno vzal lidem živel. Požár. Voda. Zemětřesení... Že jsou nemocní, slabí, že nemohou získat práci, protože kolem není nic než hory, les, poušť nebo voda... O práci nezavadí. To není propaganda. Neskutečně se přejídáme, rozmazlujeme a hýčkáme. Žijeme si jako nikdy jindy, ale není to správný, když někde, hodinu cesty letadlem, tohle neznají.
Proč se asi miliardáři v minulých dnech rozhodli, že dají polovinu svého majetku na charitu? Nemusí to zdůvodňovat, ani vysvětlovat. Oni i my o charitě něco víme. Všude je tolik zboží, že by se mělo zabalit a poslat tam, kde ho opravdu potřebují, kde se spí na zemi. Ono je docela možné, že si pro zboží jednou přijdou sami a stejně za něj nezaplatí. My tomu říkáme krádež, oni potřeba. Budou si myslet, že nás od něčeho osvobozují. Pár lidí v Čechách si to už myslí. Říkáme jim antiglobalisti, anarchisti, ale oni nejsou tím, za které je současný společenský řád má. Možná jenom vidí trochu líp do budoucna. Pak je to ovšem průšvih větší než zadlužení a nevyrovnaný státní rozpočet. Může to totiž být krutá pravda, na kterou nejsme připraveni.
Co s tím uděláme? Asi jako vždy zavřeme oči, sklopíme uši a půjdeme plnit košíky a vozíky do obchodních center. Zatím nám to jde. Zatím...
Žádné komentáře:
Okomentovat