Češi to neměli za Rakouska v pohraničí lehké. Od Trutnova přes Jablonec, Liberec až po Děčín, Ústí, Teplice a Chomutov byl sever jedna velká aréna, kde většina zde žijících Němců bránila všemi silami Čechům posilovat národní povědomí. Česká beseda a další české spolky byly šikanovány, jejich lídři a aktivní členové měli existenční problémy. Tehdy byl jedním ze zásadních sporů veden o řeč a českou školu. Dnes už nikomu nic neříká pojem řeč mateřská a řeč obcovací. Rakouská nařízení se zajímala pouze o řeč obcovací, která byla používána při výkonu zaměstnání. Tímto opatřením byla posílena německá vrstva úředníků, státních zaměstnanců, pošťáci, celníci, železničáři, policisté, soudní úředníci a podobně.
V roce 1880se v Liberci přihlásilo k české obcovací řeči 2 488 osob, v roce 1890 už jenom 1 613. Němečtí zaměstnavatelé nutili své zaměstnance, ale i nájemníky, aby se hlásili jako Němci... Český spolkový život byl takto uměle umrtvován. Přesto se našli jedinci, kteří se s tímto stavem nehodlali smířit.
V Liberci k takovým patřil krejčovský pomocník Antonín Burian, otec našeho největšího herce – komika, Vlasty Buriana. Byl předsedou zábavního odboru libereckého sokola. Maminka Vlasty Buriana pocházela z Markvartic u Sobotky a do Liberce přišla sloužit a dvakrát se tu provdala. Z druhého manželství se jí narodil 9.4.1894 syn Josef Vlastimil.
Rodiče žili ve čtvrti liberecké chudiny, za dnešní kavárnou Nisa, v Lucemburské ulici č. 36, v domě, který už dnes nestojí. O tatínkovi se vědělo, že nezkazí žádnou legraci. Byl duší všech českých zábav a poutí, které se konaly za městem, v Pavlovicích v zahradách Kolosea. Už tehdy tam malý Vlastík vystupoval v rolích rošťáků, kašpárků a dětských nezbedů.
Burianovi starší měli problémy s domácími. Pokud chtěli do lepšího bytu, narazili na německé majitele realit a ti nechtěli pod svou střechou české aktivisty. Nakonec našli slušné bydlení v Moskevské ulici č. 17 u Čecha. Malý Vlastík chodil do české veřejné školy až do 5. třídy v ulici 5. května. Tehdy se rodiče museli rozhodnout, co dál. Do německé měšťanky Vlastu dát nechtěli a tak se, podobně jako rodiče Karla Vacka známého hudebního skladatele, raději odstěhovali roku 1901 do Prahy.
V Praze pak začala hvězdná kariéra našeho největšího komika. Hrál v kabaretech i fotbal, filmoval a jezdil rád ve skvělých autech, stal se ředitelem divadla a byl až neuvěřitelně populární. Po roce 1945 si několikrát zahrál s ochotnickým divadlem ve Vratislavicích nad Nisou. Vystupoval v estrádách. Možná si liberečtí pamětníci vzpomenou na jeho vystoupení v roce 1961 v kavárně Nisa. Burian se před představením procházel Moskevskou ulicí a hledal dům, kde s rodiči bydlel. Poznal dům, kde je Plzeňská pivnice a kam chodil tatínkovi pro pivo. Dům, kde bydleli ale nenašel.
Po Druhé světové válce byl vyšetřován pro kolaboraci s okupanty. Nařčení nebylo potvrzeno, přesto mu nebyla už dána příležitost velkých rolí, jako za První republiky. Je moc hezké, že na libereckého rodáka, Vlastu Buriana, se nezapomíná. Věřím, že filmy, ve kterých hrál, budou provázet nás i naše děti navždy, protože jsou plné humoru a chuti do života.
Žádné komentáře:
Okomentovat