Pokud chcete čerstvou zeleninu, prodá vám nejlepší brambory, jaké jste kdy jedli, paní Štáfová. Z Vědomic na Litoměřicku je na tržnici vozí pan Josef Mika. Zní to ohromně, jako ta televizní reklama: „Já nejsem žena, jsem muž“. Věřte, že vím, co říkám. Bez nadsázky. Těm, kteří na tržnici za kinem Lípa v Liberci nakupují, neříkám nic, co by nevěděli.
Paní Štáfová? Je naprosto dokonalá, jako by se za pultem narodila. Značná část žen, které tu nakupují, sem chodí i proto, aby s ní prohodili i pár osobních slov.Vždyť o tom nákup na tržnici je. Dobře nakoupit, vyměnit si názory, popovídat si s člověkem, pro kterého nejste jen zákazníkem. A tohle paní Štáfová umí. Tahle starší paní za pultem by tu už stát nemusela, ale ji to evidentně baví a lidé ji mají rádi. Víte, koupit si celer, mrkev, petržel, není až tak romantické, ale pokud vám k tomu prodávající řekne pár hezkých vět, svět kolem vás se hned projasní a je vám líp. Vím to z vlastní zkušenosti a spolu se mnou i stovky zákazníků, kteří sem chodí denně, za každého počasí. Měly by sem chodit mladé unuděné prodavačky a úřednice z kamenných krámů a kanceláří, učit se, jak s lidmi jednat a mluvit.
Pan Josef Mika, to není jen prototyp sedláka z Litoměřic. Vlastně ani tak nevypadá. Chlap z Vedomic pěstuje, sází, kropí, okopává, sklízí... Kdy asi tak spí? A do Liberce je to pěkná dálka! Vozí sem jen prvotřídní čerstvé zboží. Jiné neprodává. Není mrzout, ani trochu hloupý. Má znalosti jako nejlepší zemědělský inženýr a zkušenosti jako Mičurin (ti mladší si najdou heslo „Mičurin“ u doktora Googla). Rád s ním vždy poklábosím. Pan Mika je pěstitel, jak se u nás hezky česky říká říká „par excelance“. Kolikrát se ani nestačím divit. Vždycky je mi dobře, když z téhle tržnice odcházím. Je zde levně, nakupuji u slušných a obětavých lidí, které znám. Není to neosobní nákup v hypermarketu. Tady mě „mají rádi“ a k mrkvi, kapustě a ke květáku vždy přidají milé slovo.
Připadám si jako na tržnici někde v Rusku, kde prodávající nabízejí i své domovy, srdce i kus sebe sama a grátis, jako projev důvěry. Jsem rád, že tady s námi jsou a chtěl bych, aby je někdo ocenil. Třeba plaketou za rozvoj města. Tady to nejsou předvolební sliby, tady se mluví upřímně, na rovinu a hledí se při tom z očí do očí. Občan si nepřipadá oblbován a zneužit. Dostane, na co prstem ukáže a ví, co kupuje a za co platí. K tomu přívažkem to, co mu jiný neprodá. Spokojenost, že se konečně setkal s někým, kdo nepracuje jenom pro peníz, koho by z fleku volil, svěřil své problémy, dítě i problémy. Když odtud odcházím, těším se až sem přijdu příště. A to nejde o nic víc než jen o nákup. Nakupování s radostí.
Oba dva, paní Štáfová z Liberce i pan Mika z Vědomic jsou opravdoví pašáci!
Žádné komentáře:
Okomentovat