pondělí 30. srpna 2010

Ten krámek s textilem už asi vzala voda

Je to už 45 let a tak nevím, skoro jsem zapomněl. Tehdy jsem ji naposled viděl, potom mne osud zavál jinam. Bylo jí sotva 18 let, černé vlasy, husté černé řasy. Černé chloupky na rukou. Bylo nám přibližně stejně. Ona snad už vyučená prodavačka, já člen party revizorů, která přijela „sfouknout“ inventuru prádla a textilu na malé prodejně.
Šlo nám to jako po másle. Dolores přidělili ke mně. Já počítal podprsenky, kalhotky a punčochy na tucty a veletucty, víc červený než při smyslech. Nebýt tam Dolores, počítám je ještě dnes. O přestávce jsme šli oba ven. Mohl jsem na ní oči nechat. Seděli jsme na břehu Smědé, dole šuměl jez a my si povídali. Bylo nám přece osmnáct...
Hleděl jsem na ni jako na zjevení. Byla jiná, krásna a černobílá. Pak mi došlo, co vypráví. Maminka je ze Španělska a ona, Dolores je dítě španělské občanské války. Otec, interbrigadista, si matku přivezl ze Španěl do Čech, a tady je opustil. Žije s maminkou sama, otce vlastně nepoznala. Příběh by tím mohl končit, ale na rozdíl od inventury neskončil úplně. Inventura skončila mírným schodkem, já narukoval na dva roky do Milovic. A krásná Dolores? Kde je jí konec...
Po čtyřiceti pěti letech jsem se úplně náhodně zmínil známému, že vedle pohlednic sbírám i poštovní známky a z nich pro mne mají největší cenu tzv. celistvosti, prostě obálka se známkou. Přítel to pochopil tak, že obálka musí uvnitř obsahovat i psaní a přinesl mi tu, kterou jeho otec obdržel koncem padesátých let od přítele z Písku.
V dopise se svěřuje, že on, bývalý interbrigadista, major dělostřelectva bojující v Barceloně a u Madridu, žije teď skromně na jihu Čech a uvažuje, že by se vrátil na sever, kde má manželku a dceru, kterou opustil, dříve než ji viděl. Přítele v dopise žádal, aby se pozeptal a zjistil, kde vlastně žijí. Cítí se nemocen a chtěl by dceři vynahradit svou nepřítomnost....
Jak celý příběh dopadl, se dozvíme těžko. Faktem zůstává, že osudy lidí se protínají nahodile a rčení, že svět je malý, je pravdivé. To, co se zdá absurdní, se v životě často odehraje.

Žádné komentáře: