Jsou úžasné. Kolikrát je hledám a mám
je na nose, kolikrát je hledám a nenajdu je. Nosím je zhruba od 15 let a
málokdo z rodiny je nenosil. Bude to dědičné. Nejvíc brýlí zůstalo po
dědečkovi Arturovi, nejmíň z matčiny strany.
Dědeček mi zanechal dvě informace.
První byla, že ze salámů je nejlepší oslí a opravdu dobré jsou brýle ze
želvoviny. Ani jednu z těch informací jsem si neověřil. Věřím, že třeba
někdo z vás to za ověří mě a popřípadě mi dá vědět. Dnes jsou brýle už i
tak drahé. Žel i já mám s jedněmi zkušenost dost draze zaplacenou. Lehké,
titanové, mi sklouzly na zatopeném povrchovém dole Kristína na úplné dno, kde
dnes žije sumec, co si k fousům mohutné tlamy přidal i mé super lehké,
velmi drahé brýle. Od té doby jsem brýle v takové kvalitě už neměl.
Existují i brýle zdravotní, které se
používají, aby si člověk nespálil oči. Na to konto hřešil můj spolubojovník
J.N. na vojně v Milovicích u tankové divize, kde jsme oba sloužili. Nechtělo
se mu sloužit celé dva roky, a tak se rozhodl při opalování na „horském“
sluníčku brýle nepoužít. Nepovedlo se. Zánět spojivek byl ohromný, ale na civil
to nestačilo.
Brýle mají své kouzlo. Nosí je
potřební, frajeři, mafiáni, ti, co si myslí, že v brýlích budou světoví.
Moje maminka se dlouho bránila pomyšlení, že budu nosit brýle. Připadalo jí
v jisté době, že mě to může poškodit. Nevím proč, to se už nikdy nedozvím.
Na vojně jsem měl problém s brýlemi do plynové masky. Funěl jsem a brýle
se mi víc a víc zamlžovaly. Dnes už delší dobou existují gelové čočky, co se
vkládají do očí. Ale víte, že jsem to nikdy ani nezkusil? Na všech fotkách mám
brýle a asi u nich zůstanu do smrti. Dobře s nimi vidím na dálku, na čtení
si brýle na dálku sundám a mohu číst. Je to vynález, bez kterého si nedovedu
představit žití. Nevidět je to nejhorší, co může člověka potkat. Oči jsou největší
poklad, a právě brýle chrání před tím nejhorším – oslepnutím.
I brýle prošly vším možným.
Z lorňonu přes cvikr po brýle kulaté, později lenonky a neskutečné tvary
obrouček a cenových relací. Brýle jsou tím, co pro astmatiky železné plíce,
výměna kyčelního kloubu, penicilin, bez něhož operace slepého střeva ještě
v první třetině 20. století skončila pro mého dědečka tragicky. Brýle
jsou očima, které nás chrání. Vrací nám radost vidět barevný svět, děti a
jejich děti, květiny ve váze, vodu v potoce, strom, co kvete, knížku,
kterou si mohu přečíst, přejít ulici, vykoupat se bez obav v řece.
Za všechny, kteří nosíme brýle: Díky!
Díky Vám vidíme.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat