Jsem z Liberce a nepopírám, že
hrdý občan, který sem patří, jak říkala moje máma, jako prdel na hrnec.
K Liberci patřívávalo mít něco společného s textilem. V čele
toho všeho stála Textilana n.p. (národní podnik), jeden z největších
výrobců textilních látek v republice, v Československu.
Píše se rok, nevím už kolikátý, ale
bude to jistě doba před 50 léty a výroba jede na plné pecky s cílem vyrobit
toho všeho v hodnotě 750 miliónů korun československých. Nejúspěšnější
byli tkalci a výroba pletenin. Jeden a půl miliónu metrů. Textiláci vyráběli
tehdy úplety, vložkové tkaniny a hlavně, žádaný tesil, exkluzivní dámskou šatovku
Araxa. Kdo si dnes na ni po 50 letech vzpomene? A to byla na mezinárodním
veletrhu v Lipsku oceněna zlatou medailí!
Už jenom vzpomínám, co ještě Textilana
vyráběla. Žerzeje z tvarovaného polyesterového hedvábí Slotera, úplety
Zadara, pleteniny Novanca a Yolanca. To vše bylo k dostání
v Revoluční ulici v Liberci, v prodejně zboží, které vyráběla
jen a jen Textilana. Žel všechno je pryč, Textilana, i její vzorková prodejna
v Revoluční ulici.
Všeho toho, včetně šátků, šál i těch
nádherných, ručně tištěných v Novém Městě pod Smrkem bylo vyrobeno tak dva
a půl miliónů kusů. Ty ubrusy s tureckými vzory, šály a šátky byly
nejlepší dárky, které ještě dnes, po víc jak padesáti letech obdivuji. A
právem. Už jen proto, že je dnes tak stále krásné už nikdy, nikdo nevyrobí…
V téhle
části republiky se vyráběl textil v různé podobě. Podobně se dá mluvit o
skle, ale proč právě textil musel skončit se vymyká zdravému rozumu. A
k tomu jsme zde vyráběli i žádané textilní stroje. Měli základnu růstu –
učiliště, střední i vysokou školu, kde se učili odborníci. Žádní bosí dělníci
bez vzdělání z Pákistánu, Bangladéše, z Cejlonu.
Ve městě
textiláků máme dnes spoustu textilních dělníků, techniků, inženýrů
z oboru, co montují autokomponenty do skvělých aut, v průmyslové zóně
na zelené louce. Největší hlavní závod Textilany v Liberci byl zbořen a
není po něm ani památky. Tak nějak bylo zničeno Kartágo a místo, kde stálo,
bylo posypáno solí, aby zde nic nikdy nerostlo. Tak dopadla Textilana. Ani náhrobní kámen zde nestojí, kámen, který
by vzpomenul tisíců žen a mužů, kteří zde desítky let pracovaly, vytvářely
hodnoty, a krásu, něco, z čeho se šily šaty, obleky, čím se odívali lidé
nejen v naší zemi. Látky, které nás reprezentovaly i za hranicemi.
Co k tomu dodat? Nic, nebo křičet? Kdo se
omluví zato, že byla zničena chlouba regionu? Kdo měl právo vzít lidem práci, nechat
zapomenout tradici, kterou zde měla textilní výroba po celá staletí? Uctěme
alespoň jednou sochou ty, kteří v ní pracovali, obyčejné textiláky naše
rodiče a prarodiče. Čest všem, kteří se podíleli na slávě a kvalitě textilu z českého
severu.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat