Narozeniny

Mají je i politici. Byl jsem v Liberci u toho, když Gustav Husák, náš tehdejší prezident přijel do Liberce na LVT. To se psal rok 1971, vítali jej pionýři. O dva roky později slavil prezident šedesát. Pamatuji se, jak se mnozí snažili víc, než museli. Už nevím, které výrobní družstvo šilo výborné boty. Na OV KSČ v Liberci se rozhodlo, že se do Prahy povezou Husákovi k narozeninám boty z Liberce. Předseda družstva, které je šilo, byl ještě vstřícnější, než musel. Na OV KSČ v Liberci přinesl hned 5 párů bot…

Tak to bylo se vším. Nevím, jak to chodí dnes, po padesáti letech, kolik a čeho se vozí odkudkoli a komu, když má narozky někdo z V.I.P. Doufám, že se to změnilo. Pro nás, pro všechny bývají narozeniny bez ovací davů, bez zdravic a hýkání před takzvanými autoritami. Slaví se, někdy i bouřlivě, ale přeci jen střízlivě.

Narozeniny umí slavit každý, koho znám, někdo míň ale i víc, počínaje Dány, přes Rusy až po Číňany a Japonce. Narozeniny mohou být vskutku inspirací, vstupem do klubu plnoletých. Mezník mezi dospíváním a dospělým oslavencem je báječný, milé jsou dárky, kytka, dort, šampaňské. Děti se radují, smějí se, baví, jsou objímáni. O o něco horší jsou narozeniny starých lidí, nemocných a opuštěných. Narozeniny, které oslavenec slaví sám. Oslavenec, kterému nepochlebují patolízalové, slizouni a lidé, kteří chtějí být viděni. Narozeniny, vánoční svátky, staré fotky, nemoci, jsou jaksi nevítanými hosty, které jsou zcela jiné v době, kdy jsme si mysleli, že tak hezky jako dnes bude vždy a nic se na tom nezmění. Viděl jsem smutek v očích přeživších, těch, kteří se vrátili a přesto odešli. Necítili se už doma. Lidé, kteří si mysleli: Proč jsme se vrátili?

Narozeniny starších jsou tím, co pro ostatní Nový rok, oslava na Silvestra. Dělí svět na život před a na po tom, co bude. Budu přeci jen už o jeden rok starší. Starší uvažuje, o tom, co ještě stihne, co přijde, čemu bude muset čelit.

Narozeniny jsou samy o sobě významné i tím, že odděluj čas před, před tím, co přijde druhý den, od času příštího. My starší víme o narozeninách své. Jsou pěkné, žel po vystřízlivění jsou dnem, jako každý jiný. Vím, že pravda je někde uprostřed. Na stole ve váze zůstala kytka, kus dortu, který nikdo nesnědl a gratulanti odešli domů mírně podroušeni a já sklízím ze stolu. Tak končí každý pokus, udělat z narozenin víc, než co znamenají. Popřát někomu, kdo je vám milý hodně zdraví, štěstí, mít hodné děti, které na tátu, nebo na mámu nezapomínají. To mi stačí, abych si řekl, že narozky byly prima a všem, co přišli přeji to samé. Díky i vám, kteří jste přišli, jen tak. Jen se zastavili.

Egon Wiener