Panečku, to je ale téma! A začnu pěkně zeširoka.
Bydleli jsme na vesnici a tam je u každého domu kopaná studna z první
republiky. Trubky s vodou přišly až později. A že to byla sláva! Jak
elektrifikace, tak veřejný vodovod byly chloubou obce. Upravené ulice, náměstí
jako ze škatulky, požární zbrojnice, sokolovna. Kdo mohl chtít víc? Zastávka
autobusu, veřejný telefon, koupaliště, o dobrých hospodách ani nemluvě. Trubky položené
do výkopu, elektrika v domě, to vše mluvilo o prosperitě kraje. Voda
křišťálově čistá, kouř z komína, škola v místě. Řezník, mlíkařka,
mandl, práce v lese, vlakové nádraží, kostel, doktor, dlážděné ulice. Co
víc si mohl přát prostý obyvatel? Peníze v kampeličce. Co nebylo, byl
penicilin. A právě, že scházel, umřel můj dědeček na zápal slepého střeva,
které prasklo. Penicilin chyběl, mohl žít.
Já poznal svět až po druhé světové válce. Němci balili
kufry, jeden po druhém. Můj svět byl o tom, že se táta rozhodl, že i my budeme moderní
a budeme mít splachovací WC, koupat se budeme ve vaně, pro kterou ohříval vodu
tzv. lázeňský válec. U babičky v Hrádku nad Nisou bylo stále ještě suché
WC. Kdo takové poznal, měnil by a bral splachovací bez mrknutí oka. A já? Já spadl
i s tříkolkou do vykopané jímky s odpadní vodou. Víc vám o tom dnes
nepovím. Až jindy.
Trubkám a vodě by mohl říct své především instalatér,
ale i ten je slabým hráčem ve hře o vodu. Voda je panovačná. Zkrotit ji bylo
často oživotě a smrti. Kdo měl vodu, měl všechno. Už staří Římané postavili
vodě do cesty akvadukty. Mnohé stojí dodnes a jsou ozdobou svého okolí a
vzbuzují oprávněný obdiv. U nás, v Jablonném v Podještědí, šli
stavitelé opačnou cestou. Svedli vodu do dřevěných trubek do kašny na náměstí.
Mít kašnu s vlastní vodou, to už byl velký pokrok.
Už ne studny, ale podzemní přivaděče vody bylo osvícení, vstřícný krok. Kašny
byly často i galerií uměleckých soch, prvním setkání nás, obyčejných lidí, s uměním.
Jsou města, která dnes vrací kašny zpět na náměstí. Neznám nic, co víc potěší,
než sednout si a poslouchat, jak padá voda do vody. A je jedno, jestli jste
tohle zažili v Římě, u kašny „Ditrevy“, nebo u kašny s Neptunem v severočeském
Liberci. Zůstaňte prosím sedět a poslouchejte, jak padá voda do vody. Svět
kolem je hned krásný, krásnější.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat