Dnes jsem se rozhodl, že Vám
svěřím tajemství. Jsem asi trochu divný, ale to bude tím nestálým počasím
a erupcím na slunci. Zkouškám doletu severokorejských raket. Musím to na něco
svést, jinak mě nebudete chtít. Píši všem, kteří mají stejné problémy, pěstují
hady, kočky, divoké dravce, čínská prasátka, žížaly a červy, sbírají mušle,
dřevěné krabičky. Patřím k Vám a hrdě se hlásím ke všemu, co člověka baví, co
dělá radost radosti a pohladí vás po duši.
Tak trochu sbírám obrazy. Žádná díla
holandských mistrů, Rublevovy ikony, Piccasovu grafiku. To ne, bál bych se, že
by mě zítra vykradli. Kupuji si jen nýmandy, kteří umějí malovat, kreslit, rýt
do desky. Na blešáku seženu, co kdo postaví u kontejneru a jemu se nelíbí.
Obrázky a rámy rámoucí. Musí se umýt, odblešit, opravit a pověsit. Pověsit je na
zeď paneláků je kumšt, ale to nám přeci nevadí. To jenom sousedi z toho věčného
klepání do zdi vás příliš nemiluji. Mě osobně to zas tolik nevadí.
Miluji obrazy. Nedá mi to. Blešák, bleší
trh doma i v nejbližším okolí obohatí mé sbírky o další bratříčky a sestřičky.
Asi to nebude normální, ale běžte se i Vy podívat, co nás je a co kupujeme.
Poklady z půdy, co kůlna dala, co kdo vyhodil. Divím se našim přítelkyním, dětem,
příbuzným, že nám to trpí. Já být jiný, tak se s námi nemazlím, bojím se, co všechno
si do bytu mohu přinést. Divím se, že se mi to dosud nestalo. Asi mám štěstí,
to štěstí, které přeje pijanům, že je auto nepřejede, když si ustelou na
silnici. Takových případů znám a není to jen planá teorie. To platí a platit
bude. Znal jsem jednoho z Chrastavy, co si dům zanesl sesbíraným harampádím
natolik, že se sám do něj nevešel. Umřel za dveřmi a hasiči měli co dělat, aby
zbavili dům všeho toho neštěstí.
To nejsem já. Já jsem čistotný sběratel, který
je neškodný svému okolí. Mé obrázky na zdi, dřevěné krabičky, mušle a pohledy
nikomu nevadí. Jsem tak někde uprostřed, mám svou závislost pod kontrolou a
léčit se ještě nemusím. Musím se ale přiznat, že mám spoustu pozitivní energie,
pocit tepla, uspokojení, když si domů přinesu nový úlovek. Vím přesně, kam
přijde, kde ho budu mít stále na očích. Vím, je to na hraně, ale mám to stále
pod kontrolou, nepíchám si, nic nepolykám. Mám jenom obavy, kam to jednou dají.
Ne všichni se mnou sdílí mé nadšení. Oni však a dozajista vstanou noví, co
pozvednou z prachu prapor blešáků. Nové a staré věci, aby si je odnesli domů a
zařadili je mezi ty, které nikdy neztratí půvab kouzla nechtěného. Sbírám, a
proto i žiju. Nevím, jak skončíte Vy, ale zkuste s tím něco dělat. Je to
vzrušující. Potkáte se s lidmi, kteří Vám rázem budou blízcí, najdete
štěstí schované za zdí.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat