Začnu tím, že se Vám přiznám k plagiátorství.
Můj tatínek s tím začal, já jen kopíruju jeho mistrovství. Byl vegetarián, a to
mu pravděpodobně pomohlo přežít. Když už byla nouze tak veliká, že nebylo zbytí,
naučil se táta ne housti, ale vařit ten správný eintopf ze zeleniny, brambor a
tuřínu. Když byla mrkev, tak rovněž z ní. A nouze o jídlo byla převeliká. Do
hrnce kromě vody přišlo vše, co se dalo vařit tak dlouho, až se to rozvařilo a
změklo. Pak se dosolilo a servírovalo. Ještě dlouho po válce můj tatínek vařil
eintopf. Naučil jsem se to taky. Musím se přiznat, že dršťková polívka za
socialismu (1960-1989) v Čechách, konkrétně v Liberci vlevo od
radnice, byla božská. Když zavřu oči, zdá se mi o ní. Píši všem a do všech
stran. Umí ji ještě někdo? Už kvůli ní si myslím, že se kapitalismus do Čech
vrátil příliš brzo. Zničil něco, co bylo k sežrání. Na mou duši, vraťme se
někam zpátky, tak zhruba o 40 let…
Píši všem, kteří si ji pamatují,
všem, co na ni chodili. Kdo ji jen jednou ochutnal, nemusí jíst lanýže, drahé
hovězí. Co třeba polévka s játrovými knedlíčky, kuřecí, nebo slepičí
vývar, boršč, rajské pošušňání, polévka s uzeným masem, gulášovka,
hrachovka? Já se z těch chutí asi zblázním. Jedna lepší než druhá. Česnečka,
jarní, houbová s bramborami. Rybí, studené polívky i ty, ze kterých se
kouří na talíři. Polévka musí být, polévka je grunt.
Jak jsem ji neměl rád, když jsem
byl malý! Později už to bylo jiné. Nejlepší byla ta z hospody, nejlépe
z té nádražní, která se v kuchyni pořád dolévala a dochucovala maggi.
Ach, ta taky voněla! Nebo ta ve Zlatém lvu podávaná v kovových šálcích!
Tou to začínalo. Udělalo se v bříšku místo na to, co přišlo na stůl
později.
Jak říkám, nemuselo to být
kontaktní místo s Michelinskou hvězdou. Nejlepší polévky měly často i ty
nejhorší špeluňky, zakouřené hospody 3. třídy. Píši Vám, kterým polévka
chutnala a chutná stále a stýská se Vám, protože už není, kdo by Vám ji tak
dobře uvařil. Je dobře vzpomínat. Stávala kolem dvou, tří korun a dávali jsme
si ji všichni bez rozdílu pleti, platového zařazení. A k ní kousek chleba,
spousta lidí kolem, třeba jen na stojáka někde u dveří. Ale ta byla! Tatínkova
doma a dršťkovka samá dršťka, česnek, majoránka, paprika. Opravdu, té se
vyrovnal jen boršč, česnečka s rohlíky.
Polévka. Jeden by řekl nic, ale je
opravdu na co vzpomínat. Kyselo, polévka s okurkami, květáková
s mlíkem, játrové knedlíčky, polévka s domácími nudlemi. Mám sto
chutí všeho nechat a jít si je uvařit. Sedmý div světa, světové kulturní
bohatství. Být ambasadorem všech polívek světa, ujetý na polívky, polévkový
závislák. To vše přichází až s léty. Léty člověk dozrává a dostává tu pravou
chuť, která je základem dobré a zdravé výživy. Nic nestojí v cestě jíst a
být nad věcí. Jezte, pijte a množte se. Ale bez dobrého jídla to nejde.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat