Všem, kteří vyhodili z domu
televizor, kteří trpí, když musí do obchodu za nákupy. Znám lidi, kteří chodí
na fotbal, řvou tam jako tuři a doma neusnou při puštěném radiu. Nás spalo na
vojně v Milovicích u tankistů šedesát kluků na cimře a dnes si velice rád
zaplatím pokoj o jednom lůžku, ať je to hotel, nebo nemocnice.
Píši všem lidem, kteří mají stejné
pocity. Všem, kteří trpí fobií. Jsme rozmazlení, ale nebylo tomu tak vždycky. Nechce
se ani věřit, že byly doby, kdy nemocní spali v nemocnici i dva na jedné
posteli. V koncentračních táborech, třeba i v Terezíně, spali lidé na
dřevěných palandách v tom, v čem celý pracovali. Naši pradědečkové
ještě v minulém století chodili do školy bosi. Maso k obědu bylo
jednou týdně a základem stravy byly kaše, později brambory a zelí, pšeničný
chleba.
Pořád se měníme a
k dokonalosti máme daleko. A co je to být dokonalý? Být družný, lehce
překonávat potíže? Být odolný, být nad věcí, umět odpouštět? Vzpomínám si na
své rodiče, co se narodili před víc, jak sto lety. Musím přiznat, že byli odolnější
a nebyli tak cimprlich, jako jsme my. My poznali šikanu a nevěděli, co znamená
význam toho slova. Byli jsme šikanování a šikanovali jsme bez ostychu další.
Přišlo nám to normální. Takové věci se řešili mimo školu, bez účasti dospělých.
Naše nároky byly mnohem menší. Tak třeba sport. Sportovalo se, hrál se fotbal,
závodilo na motorkách, vše zcela amatérsky. Dnes to vyžaduje peníze a ty, jak
známo, kazí charakter a ničí mezilidské vztahy. Pořád mám před očima život
rodičů. Co prožili za války, jak začínali bez peněz a jak to všechno přestáli
ve zdraví.
Změkli jsme během jedné generace, staly
se z nás padavky. Jsme náchylní k civilizačním chorobám. Stále máme
z něčeho strach. A stačilo by málo. Zpomalit, přestat si vyplácet ohromné
platy a žít skromně. Nemít tak ohromné rozdíly v životní úrovni. Vrátit se
do minulosti alespoň ve vztazích mezi lidmi. Hledat řešení jinde, než ho nalézáme
v současnosti. Nemít se pořád líp.
Nechci být za Lva Nikolajeviče hraběte
Tolstého, nemůžeme všichni pracovat na poli a spát na slámě, ale mohli bychom
vrátit úctu starým lidem, tradicím. Svět nebude lepší, ale bude se v něm
žít a vychovávat děti tak, aby i ony přežily. Píši Vám, kteří nesnášíte fronty,
mačkání se jeden na druhého. Vám už asi není pomoci, ale ostatním ano. Hledejme
cestu z onoho začarovaného kruhu, buďme víc sami sebou a to bude ten správný
gryf, jak se vrátit zdrávi domů, přestát zimu, velkou vodu, parna v červenci
i v srpnu.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat