Bylo nebylo, dnešní čtyřicátníci už neví, jak to
chodilo. Od šedesátých let 20. století Češi a Slováci v téhle zemi přišli na
chuť cestování. Žádná sláva to nebyla, to mi věřte, ale pro nás ze Sudet příjemné
zpestření "jídelníčku". Začalo se jezdit do Polska, do NDR, Maďarska
k Balatonskému jezeru, do Bulharska, Rumunska a některých oblastí Sovětského
svazu. Později i k Titovi na návštěvu, do Jugoslávie.
Fajnové bylo jezdit přes Varnsdorf, nebo přes Hartavu
do Žitavy. Vlakem přímo, po asfaltu z Hrádku, nepřicházelo v úvahu. Žitava
měla kouzlo levného a všelikerého sortimentu, co v Čechách nebylo. Nebo
bylo, ale bylo drahé, počínaje záclonami, přes kozačky až po příbory.
Němci u nás zase kupovali, světe div se, u nich naprosto nedostatkové zboží:
olejovky a dalších asi tisíc věcí, které se z neznámých důvodů do země dělníků
a rolníků vozit nesměly.
Jo, to byla doba, když jsme na hranicích vyplňovali
přiznání, kolik sáčků s lískovými oříšky a mandlemi vezeme s sebou do Čech. I
to patřilo k době, kterou si dnešní mladí ani náhodou nedovedou představit. Cestování
nebylo jen moře v Burgasu, čtení na dovolenou, FKK u Baltického moře. Pro
neznalé: FKK bylo koupání pro naháče v Německé demokratické republice. K tomu
informační tabule ruských vojsk po celé NDR -"Nicht šísn.". Což
přeloženo znamenalo, že můžete být zastřeleni, pokud se půjdete vyčůrat do lesíka
při cestě, v němž kdesi hlouběji sídlila sovětská posádka. I to patřilo ke
koloritu tzv. sovětského bloku, rozdělení světa po II. svět. válce.
Později byli i tací, co si "vysoutěžili"
devizový příslib na cestu do kapitalistické ciziny. Znamenalo to podat si
žádost, o které rozhodovala komise, jako o interupcích, přerušení těhotenství.
Náš svět byl vskutku vzrušující. Mnozí z mladých dnešního světa by si
připadali jako na safari, hluboko v Africe 19. století, na výletě do 15. století,
do doby lapků, potulných minesengrů a válek s Turky.
Uplynulo pár desítek let a je všechno jinak. Kdo na to
má cestuje po světě, kdo na to nemá, závidí a není spokojen, že jsou tu bohatí
a pak tu jsou ti, co na cestování nemají. Proto se dnes konají každé čtyři roky
volby, aby si lidé řekli, co chtějí a co nechtějí. Dosud se nestalo, že dali
hlasy lidem, kteří by chtěli, aby se kouzlo světa, které jsme my zažili,
vrátilo. Cestovat by se chtělo každému, ale všichni na to nemají. Cestovky
nestačí na odbavování četné klientely, která cestuje po celém světě. A přitom jsou
Alpy plné Čechů na lyžích, u moře v Itálii, ve Španělsku, Řecku, v Egyptě,
na Slovensku. Smiřme se s tím. Sousedé hojně cestují, kde na to berou
nevím, nezávidím.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat