Píši Vám, knihovnám a regálům, plných
knih. Knihovníkům i ženám knihovnicím, Vám čtenářům, kteří si od nich knihy
půjčují. Není nic snazšího, než se naučit číst, stát se čtenářem knih.
Já se jím stal už ve školním roce
1953/4. Už po pár měsících v lavici první třídy jsem podlehl nutkání snad
všech, kteří se naučili číst a spěchal do knihovny půjčit si první knížku. Stát
se registrovaným a gramotným, s právem půjčovat si a vracet hromady knih.
Bavit se s ostatními o knížkách, s knihovníkem panem Kurkou, být
s ostatními napomínán, jak zacházet s knížkou, neslinit si prsty,
brát ji do ruky a tu mít čistou.
Knihovna, ač v prastaré,
zaprášené budově bývalé hospody, se mi stala kostelem, hradem a sídelním zámkem
pana krále. Kuchyňským stolem, obloženým chlebem, maminčiným jídlem, které mi
vařila, když jsem byl nemocný, ležel v posteli a ona se mi snažila ulevit.
Knížka už tehdy pro mě byla lékem, tropickým ovocem, které nebylo tak lehce
k sehnání. Vánočním dárkem. Po pravdě pro mne byla veslem i pádlem, tyčí
k odstrkování se od dna, vorem na rozbouřené řece. Stala se mi průvodcem
hustým pralesem, po jiných planetách, světem mořských hlubin, křižáckých válek.
To vše jsem našel v pověstech a v pohádkách,
v ilustracích, na stránkách, mezi řádky, v básničkách… Kniha dala mé
generaci víru ve spravedlnost, léky na bolest, dovedla se s námi radovat,
ale i plakat. Je málo věcí na světě, které dovedou to, co obyčejná knížka,
troška papíru, písmen a slov. Knížka se stala mocnou zbraní, sečnou i palnou,
dala mi život, dovedla pohrozit.
Píši všem, kteří máte knížky rádi. Její
moc nám všem pomáhá a je často matčiným pohlazením, které nám v pozdějším
věku schází. Mě osobně dala řadu věcí pochopit. Vidět svět očima lidí, kteří
přežili a přesto nezatrpkli. Odpustili, ale nezapomněli. Kniha má být učebnicí
všude, kde zklame učitel, kde není jiné autority. Tam, kde zklamal člověk, kde
není střechy, polštáře pod hlavou. Tam, kde se slévají řeky a vše se halí do
tmy a studené noci, mráz zalézá za nehty, kde není knížky. Tam všude ať je vítězem
knížka. Aspoň pro mě vždy byla a stále vítězí.
Díky Vám, knihovnám a těm, kteří knihy
půjčují a knihy i píší. Vám všem přeji ať Vás oči nepálí a slunce pokaždé
svítí. Knížkám a Vám všem, jen to nejlepší…
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat