Pokud jste dospělí a
máte chuť si zahrávat, pak nejvíc úrazů, nevím, zda to víte, se stane v
kuchyni. Když jsem byl malý a nedosáhl na dřez, byl doma klid. Později už jsem pořád
slyšel: „Na to nesahej, nůž je ostrý, kolikrát ti to mám povídat, co tady
děláš, tvé místo není v kuchyni!“ A tak, celý život, poslouchám. Není nad
dobré rady. Už schází jenom štítky: nebezpečný, nesahej, padej ze zóny
nášlapných min a ostřelovačů. Tak já vidím kuchyň a můj pobyt v ní.
Nic moc se tu
nezměnilo, kdo vaří, bojuje. S rozlitou vodou, ostrými kuchyňskými nástroji,
elektrickým proudem, který všechno pohání. A přitom to tam je jak na koncertě
hvězd. Pokličky burácí, třesk hrnců na vařiči, potlesk, který přichází za dobrý
oběd. Z polévky se kouří, svíčková se šesti, to je výsledek rozličných cest,
pohybů, ale i štěstí, že se během vaření nikomu nic nestalo. Sláva všem. Vždyť
pokud vím, šuple vedle šuplete je plné min, ostrých kuchyňských předmětů, které
mohou být zlé a zaútočit v momentě, který nečekáte. Á propós, víte, proč
kuchaři nosí své vysoké čepice? Prý, aby ani vlas neplaval v polívce.
Věř si každý, čemu
chce, já vidím kuchyň jako skutečné bojiště. Mámu, co vařila sice bídně, ale
cením si té snahy, že jsem nikdy neměl hlad. Vaření, vaření, domácí nudle,
koření, kousek masa, nezapomenout cibuli. Očistit zeleninu, oškrábat brambory.
Nic neopomenout, to je vaření. Nádobí do myčky a honem z kuchyně pryč, tomu říkám
dokonalá souhra, na ocenění Řádem zlaté vařečky. Ve světě je to Michelinská
hvězda, u nás si to kuchař přišpendlí na sako a jde si odpočinout, lehnout si
na gauč a nechá si zdát, že je u vody a koupe se v šampaňským. Ne, tak to není,
je to jinak. V kuchyni je dřina a nebezpečí, že uklouzneš a jsi na nemocenské,
namydlený.
Co všechno najdeš v
kuchyňském šupleti? Jen a jen ostré předměty. Všechny jsou potřebné. A je to
řehole, stát u plotny, soboty, neděle. Jím rád a kuchař, aby se strhal Často
ani nestíhá. Strávníky jsou všichni. Všichni, které znám mají hlad, jedí jako
zjednaní. Co najdu v kuchyni, v šupleti? Často sním, že jednou nebude
takové honění. Vše stihnout, nepřesolit, dovařit.
Mám rád každou dobrou
kuchyni. Je v ní moře práce, fíglů, které mi zůstávají utajeny. Každé řemeslo
má své finty, tajemství. Jen je třeba si stále dávat pozor na ostré předměty,
nástroje, které řežou, melou, opaří. Nechť tedy vzkvétá kuchařské umění, talíře
ať voní vším tím vařeným, smaženým, pečeným.
Mám rád kuchaře, kteří
tohle umí levou zadní. Mám rád bezpečné kuchyně, kde nejde o zdraví, ale jen a
jen o umění nasytit strávníky tak, aby každý odcházel dobře najedený.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat