Chodím na masáže. Vím, není to vidět. Na stole úpím jako
zvíře, 250,- za jednu seanci a k tomu si hezky popovídáme v budově
bývalých Pozemních staveb v Liberci pod nádražím. Byl tam slepec, který masíroval
žúžově. K tomu jsem chodil rovněž. Pokaždé mě překvapí, že mne masírují i lidé,
akademicky vzdělaní. Že si nenajdou někoho jiného, komu svěří své vzdělání, um
a paže dnes používané na hnětení lidského masa, špeku, různého ochlupení. A to
všechno na stole, kde lehávám i já. Churaví, a pořád zákazníci. Na druhé straně
jsou plátci daní. Jen doufám, že tohle jde stranou, když se do mých zad dají,
to mi fakt slzy vyhrknou.
Je to jako u holiče, povíte i to, co
nemusíte. Je tomu tak pokaždé. Ona mluví a vy se stydíte nemluvit. Jak je to
jednoduché, prosté. Bylo by třeba ty hovory ležícího na břiše zaznamenat pro
příští generace. Jsou studnicí všeho, co lidé dělají. Od sexu podle Freuda, až
po to, co nakoupit, kam jít, kam nechodit. U zubaře se nemluví, tady ano, a
kdyby to bylo možné zvážit, bylo by toho, jako, když se vám urodilo něco
velkého. Konkurovat může jen holič a prodavačka v trafice, prodavačka cigaret
a novin.
Venku za okny se chystají dny vánoční,
čas dárků, zklamání a návštěv dětí, podívat se zas jednou, jak ti naši staří
žijí. K životu patří i masírování. Řeč se svede i na to, zda masáže
pomáhají. V mém případě jde jen o charitu. Přispívám k životní úrovni
toho, kdo masíruje, mačká mi záda krk a naposledy, to bylo 19. prosince, i
koleno. Přijdu i příště, proč bych nepřišel? Je čas vyčistit si zuby, je čas
dát své tělo na vědecké výzkumy. Ušetří se za vydání spojené s pohřbem. I
když zubaté stejně neutečete, ale dobrý pokus, masáže, leccos oddálí, a ještě se
k tomu řadu věcí dovíte. A to platí i v mém případě.
Paní Brodská je úžasná masérka a její
životní peripetie jsou podobné těm, které mě oblažují den po dni. Dcery se nám
20. června vdávají. Každá samo sebou jinde. No, není to úžasné? Nebude to
v bílém, ale dočkaly se. Masírování je masírování, úžasná věc i u nás
v českém pohraničí v Sudetech, u nás v Liberci. Mohou přijít hromy,
blesky a vy ležíte na masírovacím stole a stydíte se nemlčet. Svět se
koncentruje na hudbu pro dvě ruce a klarinet. Budiž, budu se snažit být zdravý
a nebrečet. Dík vám všem, snaha byla. Záda mě bolí dál, přijdu hned, jen si
našetřím a najdu hole na cestu tam i zpět.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat