Auto, letadlo, chytrý mobilní telefon,
televize, laparoskopické operace. Asi v tomto pořadí si dovolím postavit
v řadě za sebou největší úspěch člověka moderní doby, posledních 150 let.
I když právě auto je něco, co se vskutku povedlo. Pokaždé, když jedu autem
myslím na to, co bylo před ním. Jak se cestovalo.
Auto je pro mě, který v 21.
století nemá řidičské oprávnění, něco, bez čehož nemůže žít. Sednu si vedle
řidiče a za dvě hodiny cesty autem jsem tam, kam se dříve jelo koňmo nejméně
celý den. A dostavník, nebo koňské sedlo byly na dlouhé cestě víc než utrpení,
mučení. Nebylo jiného cestování. To nemluvím o těch, kteří se trmáceli po
cestách necestách v dobách války s vidinou, že záleží i na koni, zda
se vám podaří tu štrapáci vůbec přežít.
Vzpomínku si zaslouží i ti, kteří bez
auta museli projít napříč kontinenty Ameriky, Austrálie, Jižní Afriky, Sibiří,
pampami Jižní Ameriky, dálavami Ruska. Bez auta, koňmo, pěšky, maximálně lodí po
řekách.
Auto bylo i o našem cestování prvními auty z Mladé
Boleslavi, auty z Liberce o něco dřív. Auto, které se podobalo spíše
kočáru bez koní. Liberecké auto Theodora Liebiega a zase jiné auto, se kterým
ještě za Rakousko-Uherska jezdila moje babička. Auto ve službách hasičů,
nákladní auto, obojživelné auto, auto jako zelený anton, ve službách armády,
Červeného kříže, auto zločince Alkapona. Papamobil svatého otce, auto značek
Ford, Mercedes, Fiat, Škoda, Saab, Renauld, Rols Roy. Byly těch velkých i
malých firem, co vyráběly auta na stovky.
Bez střechy kabriolety, limuzíny.
Sedadla v kůži, dřevěná potažená vikslajvantem. Potahy a vychytávky, které
dělaly cestu autem víc a víc snesitelnější. Dnešní auto je s tím, které jsem
poznal ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století nesrovnatelné. Zůstal jen
volant a čtyři kola. Bůhví, jak bude auto vypadat za 40 let. Čím ho budete
krmit, co nebude muset mít?
Bude to ještě auto? Nebude těch aut
najednou moc? Budou se lidé vracet k vlakům? Bude elektřina tím správným
mediem, na které se bude jezdit? Jak málo bylo aut za mého mládí! Dnes má auto
snad každý. A řidič, co bude mít za práci? Auta prý budou jezdit bez řidiče,
který šlapal na plyn, na brzdu. Pokud ano, co přijde po autu? Nebudeme se
vracet ke koním?
Auta mám rád. Mají krásné karoserie,
barvu, pěkná sedadla a dnes i navigaci, asistenty na cokoli, ale má přítelkyně
si na tyhle skryté asistenty stěžuje. Auto – je zázrak, fenomén, který mě
poveze jednou i na poslední cestě. Doufám, že to nebude tak hned. Jezdím autem
pokaždé rád, bez výhrad. Z toho, co tvrdím, neslevím. Auto je zázrak a
nechci se vracet k cestám koňmo, ke koním. Ať žijí zážehové motory!
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat