To bylo ještě v dobách, kdy většina maminek nechodila do práce.
Staraly se o chod domácnosti, především o děti, kterých bylo v rodinách
víc, než kolik jich je dnes.
Vidím to stále, mám to před očima.
Stojím u dveří a slyším: „Kapesník máš?“ Já odpovídám: „Mám, maminko, nic jsem
nezapomněl.“ Řeknete si hloupost, jsou mezníky v životě lidském, které
jsou důležitější. Jistě, souhlasím. Řekněte, ale proč zrovna tohle mi zůstalo v paměti?
Před domem už na mě čekal spolužák
Ruda, o kousek níž Jarda Kalenský, o ještě jeden dům níž, kluci Lankovi. Co si
pamatuji, tak Ruda měl s kapesníkem problém, utíral si nos do rukávu a
moje máti se nikdy nezapomněla zeptat: „Rudíčku, ty nemáš kapesník? Blýskají se
ti rukávy.“ Jednou se i zeptala paní Reichlové: „Proč ten váš kluk nepoužívá
kapesník?“, a to si dala: „Co je vám do toho?“ A sousedka s ní ještě
dlouho potom nepromluvila přesto, že obě dvě věšely vyprané prádlo pár metrů od
sebe. Kapesník nesměl scházet ani
v kapsičce na přední straně saka, košile, svetru. Na to maminka vskutku
dbala. Ani ne jako hygienická potřeba, ale jako součást elegance, prestiž,
součást výstroje. Dnes by to vypadalo asi divně, ale dřív se to nosilo. Vím, že
takové, ale i krajkové kapesníky se nosily ještě v sedmdesátých letech
minulého století. Nahoře kousek něčeho bílého a dole ve spodní části reklama
Bytexu.
Asi tak, jako byl pánský klobouk
naprostou nezbytností muže v té době, byl i jeho součástí kapesníček
v kapsičce saka. K tomu naprosto dokonale vyžehlené kalhoty
s puky, vyleštěné boty. Jak moc se dnes liší dnešní muž od muže před
50-100 lety! Asi to je i tím, že na nás před odchodem z domova dohlížely
naše maminky. Doslova od hlavy k patě si nás prohlédly, odsouhlasily a
pustily do světa, do školy.
Klobouky se časem změnily
v nehezké rádiovky, tradiční kapesníky v papírové, kalhoty vypadají
často, jako když je vytáhnete tak říkajíc krávě z úst, o botách nemluvě.
Dnešní maminky chodí do práce, mají tak čas po ránu zkontrolovat sebe, mužští
se musí postarat o sebe sami. Tempo je jiné, zcela účelové a nějaký kapesník,
je věc naprosto zbytná. Máš papírové.
Docela by mě zajímalo, jak to bude za
dalších padesát let. Nějak mi začíná scházet to maminčino: „Máš všechno? Kapesník,
přezůvky, chleba s máslem, ředkvičky?“ Ono nějak bude, ale přeci jen… Není
třeba se na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, co nám ty maminky kladly na
srdce?
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat