Podpisy slavných, méně slavných,
hvězd a hvězdiček na hvězdném nebi. Korespondence s adresou. Komu
z významných je doručit? Je to složité a často jen zírám, že i slavní měli
své neduhy. Děti, o které se báli, názory jiné, než měli ostatní. Jsem sběratel
a autogram je pro mne okno do světa V.I.P., seznámení se s dobou, o které
nevím mnoho.
Autogram je podání ruky na cestě
tmou. Kdo chce vědět víc, musí počítat s tím, že trvá celá desetiletí, než
sběratel pokročí. Je to i otázka peněz, ale to už není naše staré sbírání,
hledání i poznání. To je na našem sbírání nejhezčí.
Obrázek doby, ale i současnosti. Našel
jsem korespondenční lístek v roce 1922 ne z Frýdlantu, ale ze zámku
Grabštejn u Hrádku nad Nisou psaný francouzsky Clam-Gallasům. Podobný
koresponďák došel na adresu kanceláře hraběti Andrassymu v zámku Zahrádky
u České Lípy. Z této oblasti mám víc korespondence Clam-Gallasů, kterou posílali
svým šlechtickým přátelům. Zajímavá je i korespondence bývalého gruzínského
knížete Čcheidzeho, který v Československu žil od doby, kdy musel opustit
Gruzii ve 20. letech minulého století.
Úplně z jiného soudku je pohlednice
profesora Hrozného z syrského Aleppa slovutné kanceláři dr. Šámala v Praze,
na Pražský Hrad. Korespondenční lístek na adresu Prof. Heyrovského, pohlednice
F. X. Šaldy poslaná choti lékaře, paní Cébeové v Mníšku pod Brdy. Korespondence
spisovatelů, herců, malířů… Jen namátkou: Cyrila Boudy, mistra Zrzavého, spisovatele
Valentina Bulgakova, bratří Čapků, Olgy Scheinpflugové, Josefa Lady, Růženy
Naskové, Jana Wericha, A.C. Nora, E. v. Danikena, Zity Kabátové, Lídy Bárové.
Zajímavé jsou podpisy herců
z natáčení filmů za hranicemi, třeba v Jugoslávii, v Polsku,
Mongolsku z 50. a 60. let minulého století, operních hvězd - na programu
Rusalky, Eduarda Hakena z 11. května 1954 u nás v Liberci. Spousty podpisů celých sportovních výprav
našich reprezentantů v zahraničí. Fotbalistů, atletů, volejbalistů,
hokejistů, skokanů na lyžích. Všechno to jsou obrázky společnosti lidí jednoho
století malé zemičky, uprostřed Evropy.
Dotýkáte se v osobní rovině
něčeho, co je často soukromím konkrétního člověka. Svým způsobem pronikáte
někam, kam vás nikdo nezval, kam vstupujete bez pozvání. To vše má chuť zakázaného
ovoce. I proto to možná děláme. Sbíráme. Sbírám čistě amatérsky něco, co mi
dává energii. Podpisy, korespondenci těch, co uvízli v mé pasti. V krabici
osudů známých lidí.
I to je sbírání, které přináší
radost. Odpočinek od problémů, které stále řešíme a nevyřešíme. Budiž nám i
jeden autogram lékem, skleničkou dobrého pití na cestě ke štěstí, k tomu,
abychom pookřáli a byli obyčejnými lidmi…
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat