sobota 15. února 2020

Z chrastavské kroniky, jen pár slov




Město vzdálené od Liberce slabých 10 km. Chrastavu mám rád, je spojená s mým mládím, s řadou přátel, kteří milují její historii. Dovolím si citovat pár řádků z její, obecní kroniky. Pouhých tři sta let zpátky a je toho kopec. Vybral jsem jen pár stručných informací. Letos (2020) je tomu rovných 368 let, co byla Chrastava vypálena Charváty. Vyhořelo náměstí, 28 domů a okolní ulice, vše ze dřeva hořelo jak papír.

Za válek dob minulých vojska táhla cestou napříč Chrastavou. Vojáci nebyli vítanou klientelou v místních hostincích. Kdo mohl, utíkal před vojáky do blízkých lesů, a počkal si, až nezvaní potáhnou dál.

Městečko rostlo, dá se říct, že kvetlo. Před zhruba 268 léty tu žilo už 152 měšťanů, z nichž bylo 6 pekařů a tkalců, 11 ševců, 11 řezníků, 19 krejčích, 12 hrnčířů, 1 kuchař, 2 kxxx, po jednom obchodníků s přízí, moukou a jeden kat. A asi se všem dařilo. Pravděpodobně i katovi.

O 70 let později měla už Chrastava 257 domů a 40 soukeníků. Psáno jest, že roku 1842 spadl za hrozného rámusu meteór, že za celé léto jen dvakrát pršelo, že horníci z Geršdorfu (dnešní okrajová část Hrádku nad Nisou) hledali a našli v Bílém Kostele a na Střeleckém vrchu v Chrastavě uhlí, ale pro malé množství by se dolování nevyplatilo.

Roku 1852 bylo z jara mnoho, mnoho chroustů a později v létě průtrž mračen, rok celý xxx, že setba i otavy shnily a chléb byl tuze drahý. A k tomu všemu požáry. Vyhořelai i Schneiderova továrna v Horní Chrastavě a tamní dělníci dlouho trpěli bídou.

Těžko bylo v Chrastavě v roce 1872. V únoru vypukla nákaza černých neštovic, v březnu byly ve městě pocítěny otřesy země. V květnu to silné mrazy zničily setbu a květy na ovocných stromech. V roce 1922 v Klingerově továrně (později Totex a ještě později Elitex) stávkovalo několik měsíců 600 dělníků proti nízkým mzdám.

V roce 1812 se narodil v Chrastavě významný malíř 19. století Josef Führich a nebyl sám, kdo proslavil obrazy město daleko za jeho za hranicemi. Nejvýznamnější byl dozajista on. K těm významným patřil profesor Damián Schroff, pozdější rektor university v Olomouci a ve Vídni. V Chrastavě se narodil i první poválečný prezident Rakouské republiky. Mezi vzpomínané patří i rodák, který se zde narodil v roce 1782 Valentin, později ze Siebeneiche. Původně byl místním ševcem, ale za francouzských, napoleonských válek se na vojně do té míry vyznamenal, že byl v roce 1815 povýšen na důstojníka a v roce 1850, asi už před důchodem, to dotáhl na generálmajora.

I o tom se píše v místní kronice. Chrastava je prostě jedno velké překvapení za druhým. Ať tedy roste a překvapuje pořád dál. Má k tomu slušně našlápnuto.

Egon Wiener

Žádné komentáře: