Město vzdálené od Liberce slabých
10 km. Chrastavu mám rád, je spojená s mým mládím, s řadou přátel, kteří milují
její historii. Dovolím si citovat pár řádků z její, obecní kroniky. Pouhých tři
sta let zpátky a je toho kopec. Vybral jsem jen pár stručných informací. Letos
(2020) je tomu rovných 368 let, co byla Chrastava vypálena Charváty. Vyhořelo
náměstí, 28 domů a okolní ulice, vše ze dřeva hořelo jak papír.
Za válek dob minulých vojska
táhla cestou napříč Chrastavou. Vojáci nebyli vítanou klientelou v místních
hostincích. Kdo mohl, utíkal před vojáky do blízkých lesů, a počkal si, až
nezvaní potáhnou dál.
Městečko rostlo, dá se říct, že
kvetlo. Před zhruba 268 léty tu žilo už 152 měšťanů, z nichž bylo 6 pekařů a
tkalců, 11 ševců, 11 řezníků, 19 krejčích, 12 hrnčířů, 1 kuchař, 2 kxxx, po
jednom obchodníků s přízí, moukou a jeden kat. A asi se všem dařilo.
Pravděpodobně i katovi.
O 70 let později měla už
Chrastava 257 domů a 40 soukeníků. Psáno jest, že roku 1842 spadl za hrozného
rámusu meteór, že za celé léto jen dvakrát pršelo, že horníci z Geršdorfu
(dnešní okrajová část Hrádku nad Nisou) hledali a našli v Bílém Kostele a na
Střeleckém vrchu v Chrastavě uhlí, ale pro malé množství by se dolování
nevyplatilo.
Roku 1852 bylo z jara mnoho,
mnoho chroustů a později v létě průtrž mračen, rok celý xxx, že setba i otavy
shnily a chléb byl tuze drahý. A k tomu všemu požáry. Vyhořelai i Schneiderova
továrna v Horní Chrastavě a tamní dělníci dlouho trpěli bídou.
Těžko bylo v Chrastavě v roce
1872. V únoru vypukla nákaza černých neštovic, v březnu byly ve městě pocítěny
otřesy země. V květnu to silné mrazy zničily setbu a květy na ovocných
stromech. V roce 1922 v Klingerově továrně (později Totex a ještě později
Elitex) stávkovalo několik měsíců 600 dělníků proti nízkým mzdám.
V roce 1812 se narodil v
Chrastavě významný malíř 19. století Josef Führich a nebyl sám, kdo
proslavil obrazy město daleko za jeho za hranicemi. Nejvýznamnější byl
dozajista on. K těm významným patřil profesor Damián Schroff, pozdější rektor
university v Olomouci a ve Vídni. V Chrastavě se narodil i první poválečný prezident
Rakouské republiky. Mezi vzpomínané patří i rodák, který se zde narodil v roce
1782 Valentin, později ze Siebeneiche. Původně byl místním ševcem, ale za
francouzských, napoleonských válek se na vojně do té míry vyznamenal, že byl v
roce 1815 povýšen na důstojníka a v roce 1850, asi už před důchodem, to dotáhl
na generálmajora.
I o tom se píše v místní kronice.
Chrastava je prostě jedno velké překvapení za druhým. Ať tedy roste a
překvapuje pořád dál. Má k tomu slušně našlápnuto.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat