Řekněte v krizové situaci příslušníku
církve husitské, ať pomohou mu všichni svatí a uvidíte, co se bude dít. Pokud
je to pravý, nefalšovaný stoupenec Jana Husa, končíte. Tak nějak by to mělo být.
Měl by být, čím je jeho hrdina. Kališník, římský křesťan, Žid, kamarád Budhy,
prznitel ovečky, Lutherem, který přitloukl na dveře kostela, své slavné, co se
smí a co ne.
Pak jsou tu ti, kteří si z církve
udělali slušný byznys a mají vlastní náboženství. Jim vévodí Tudor Jindřich VIII.
a různí ti samojedi, kteří mají v uších cizí kosti, péra ve vlasech, vlastní penis
volně visící, připravený k okamžitému použití. Svět je opravdu v tomhle případě
pestrý, vlastně pestřejší být už nemůže. Je tolik náboženství, že bůh musí být
na roztrhání. Variant tolik, že je nespočítáš. Kdo má dírku do zádele věří a
nepovolí. Jeho víra by měla držet, jako helvétská, jako ševcovské lepidlo. Není-li
tomu tak, mělo by platit jako ve sportu: přestup je možný. Koupíme tě,
ale nejdřív na zdravotní prohlídku, peníze na dřevo.
Má milá paní, píšu vám tohle psaní
a mám svírání dole v podbřišku. Co je a co není správné? Mluvit, nebo jen
poslouchat a držet ústa? V Americe při modlení zpívají a tančí celý večer,
často jako by jim šlo o život. Vybrali si, není jiné cesty. Peklo, nebo ráj.
Komu by se chtělo do pekla? Každý má rád svého bratra, kamaráda, sestru, ba i
manželku. Svět je přístav všech možných deviantů, demokratů, těch, kteří odpálí
minu v davu lidí, v obchoďáku, na diskotéce. A proč? Jejich apoštol jim přece
řekl, běžte a vražděte se. Řekněte mu přestaň, nestřílej! Jsou tam děti, něčí
matky, babičky, chovej se jako člověk… Narazíte, nebude slyšet.
Svět hoří těmi, kteří zapalují,
mají jasno, náš svět musí být zničen. Jejich je pravda, má milá dámo. Co s tím
uděláme? Svedeme to na papeže, marní nejsou ani Židé, cyklisti, instalatéři,
malíři pokojů, na horečku dengue, na hříšnou římskou přebohatou církev, která
chce pořád víc. Na tlusté mnichy, kteří pijí vodku a lidem doporučují pít
minerální vodu? Ne, v tom to není. Na světě jsou bohatí a chudí. Je to jednou
dané a kdo to změní, dostane Nobelovku a penzi k tomu, kterou stejně utratí za
dobroty pro své děti.
Človíčku, věř a víra tvá tě
uzdraví. Je tu s námi, je jako sněť, hadi, štíři, ještěrky a plané
neštovice. Děti, které věří pohádkám, že dobro porazí vše špatné. Věřím, musím,
neboť pokud bych nevěřil, neseděl bych tady s vámi, ale visel bych na stromě,
vánočním, celý ztuhlý, ozdobený stříbrnými řetězy. Nechci se přít, ale náš svět
se mi zdá nerozumný. Kdekdo hledá, jak s tím zatočit, jak jej vyléčit. Jak
vidno, jsou mezi námi různí lidé. Ne všichni si rozumí. Začněme s tím něco
dělat. Je pět minut po půlnoci.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat