Bylo mi 25 let a užíval jsem si,
jako každý jiný v mém věku. Psal se rok 1972 a v Liberci se koncem
července konalo v pořadí už desáté závěrečné kolo soutěže populárních
písní, „Písničky pro hvězdu“. Slyšeli jsme 67 nových písniček. V poslední části
soutěže bylo sedm zcela nových v provedení nejpopulárnějších zpěváků té
doby. Vše byl přenášeno k poslechu do rádia na stanici Hvězda.
Patřil jsem mezi ty šťastné, kteří byli přímo
v sále Parku kultury a oddechu, kde probíhalo natáčení, mezi zaměstnanci
libereckého Textilkombinátu, kteří, už nevím proč, patřili k těm, co měli
to štěstí vidět hvězdy naší populární hudby naživo. Karla Lišku, Karla Štědrého,
Karla Gotta, Jitku Molavcovou, Helenu Vrtichovou, Jirku Štědroně, sestry Bláhovy.
Karel Gott se už tehdy těšil značné popularitě, ale tenkrát to v Liberci
nevyhrál. Porota hodnotila víc písně a nikoliv interprety.
Na prvním místě se umístila písnička zpívaná
Jitkou Molavcovou „Vzpomeň si, růže“, druhý skončil Jirka Štědroň s písní
„Na komíně sedával čáp“ a teprve až na třetím místě zabodoval Karel Gott
s písní „Malvína“ spolu s další písničkou „Vzdušné zámky“, kterou interpretovala
Helena Vrtichová. Řada obdivovatelů
Karla Gotta chtěla, aby odzpíval samostatný koncert v Liberci. Se zpěvákem
jednal osobně ředitel PKO pan Milan Diviš, ale odpověď zněla, že to nejde.
Zpěvák, tehdy vystupující v Liberci, už byl jednou nohou i se svou kapelou
v Rusku. Jeho dlouhodobý pobyt v zemi Sovětů byl naplánován už dlouho před
vystoupením v Liberci. Slíbil, že až se vrátí, určitě své fanoušky potěší
a vystoupí na samostatném koncertě.
Osobně si myslím, že třetí místo
v tak banální soutěži nebyla ta nejlepší pozvánka. Bůh ví... Božský Kája nám to
už nepoví, pan ředitel Diviš z PKO už taky ne. Hrají oba tam nahoře karty a
Liberec jako takový má dnes jiné starosti.
Ještě před oním soutěžením jsem
byl v Liberci v PKO v amfiteátru na vystoupení Sylvie Vartanové a Johny Hallydaye.
To bylo asi to nejlepší, co v té době bylo v Liberci k vidění. Byl jsem
tam tehdy už podruhé. Poprvé, když mi byly asi 3 roky s maminkou a s půlkou
Liberce na původních Alexandrovcích. Pro ně se vlastně to přírodní divadlo -
amfiteátr PKO v Liberci stavěl. I o tom byl život ve městě pod Ještědem v mém milovaném
Liberci.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat