pondělí 17. února 2020

Závod míru, vše se mu před 56 léty podřídilo


                      



                Opět po 16 letech Závod míru v Liberci. Tehdy to byl 1. ročník závodu. V roce 1964 XVII. ročník, etapa Karlovy Vary – Liberec. Každý jsme se těšili po svém, ale v jedno jsme věřili všichni. Tehdy, před 16 lety, byl první Jan Veselý, dnes jsme věřili vítezství našich Smolíka, nebo Doležala.

                No a co. I kdyby naši dojeli poslední, svět nezboří. Pokud vím v 1. ročníku byl v Liberci poslední z 61. závodníků, jistý František Šťastný, který kolo vyměnil za motorku a panečku, jak byl úspěšný. Nejúspěšnějším reprezentantem našich cyklistů byl legendární Jan Veselý, Růžička, a další. Z těch zahraničních to byl Schulz z východního Německa. A protože tehdy, jako dnes jsem si potrpěl vždy na dobré jídlo, mohu vám říct, čím se chlubil pan ředitel Rubáš, který dobroty pro závodníky Závodu míru k jídlu připravil v podniku Restaurace Liberec.

                Podle ověřeného zdroje bylo zpracováno 40 kg slepičího a 50 kg kuřecího, 5 beden čerstvých vajec, půl metráku sádla, 100 kg dalších druhů masa, uzenina, mezi kterou lze počítat 50 kg dietních párků, zejména pro sovětské závodníky, kteří si „sasísky“ přímo objednali. 24 kg medu, 400 kg ovoce. Z toho všeho, dá-li se to tak říci, bylo uvařeno trojí menu, která si družstva už vybrala předem.

                Většina si vybrala k večeři slepičí polévku s masem a nudlemi, rizoto s telecím masem, roštěnou na rožni se smaženými brambory, k pití minerálku, mléko. Ke snídani míchaná vajíčka s telecími játry, k obědu, rajčatovou polévku, pečené kuře s rýží. V balíčku na cestu dva banány, dva pomeranče, 300 gramů jablek, jeden citrón, půl litru kávy, hořkou čokoládu, energit, kostkový cukr. Navíc, podle národností, jak kdo si přál. Rumuni a Maďaři dostali do balíčku rýžový nákyp, Bulhaři palačinky s medem, naši a Poláci ovesné vločky, Němci syrová vejce. Závodníky a doprovod obsluhovalo 28 číšníků, těch nejlepších z Liberce a okolí.

                Liberec prožíval atmosféru lidí ve vykolejeném vlaku, nebo potápějícího se Titanicu. Vše bylo vzhůru nohama.  Liberec chtěl být nejlepší ze všech etapových míst v Československu. A nebylo tu jen dobré jídlo. Město bylo zkrášleno až neuvěřitelně vším možným, třeba i 30.000 nafukovacími balonky s nápisem „mír“ ve třech jazycích, státními vlajkami zúčastněných států. A to včetně vlajek Austrálie, Švýcarska, Kuby a Libanonu. Pracující se dožadovali pracovního volna na tento slavný den, ale v tom jim vyhověno nebylo. 12. etapu Závodu míru v Liberci vyhrál Belgičan Spruyt, druhý byl Polák Zielinski, a třetí náš reprezentant Smolík. Vyhráli všichni, tehdy ještě amatéři v době, kdy sport byl ještě radostnou událostí. Psal se ovšem rok 1964.

Egon Wiener

Žádné komentáře: