Je tomu už 55 let, ale mohlo to být dřív, nebo
později. Kdo z významných hostů přijel, musel navštívit proslulou vzorkovnu
skla zahraničního podniku Skloexport se sídlem v Liberci. Nebylo tomu
jinak ani v pondělí 18. října roku 1965 v 17 hodin, kdy do vzorkovny
vstoupil lord Snowdon, manžel sestry britské královny Alžběty.
Vzácného hosta, který přijel do Československa, aby
slavnostně zahájil výstavu anglického užitého umění, které bylo vystaveno
v Praze na Národní třídě, doprovázeli na cestě k nám do Liberce samí
významní hosté. Anglická delegace si prohlédla stálou výstavu českého skla. Z hlediska
pověstné anglické konzervativnosti každý předpokládal, že návštěvě v čele s
britským lordem se bude líbit hlavně tradiční sklo, ale překvapivě to bylo
právě naopak.
Doslova je uchvátil moderní výtvarný projev
zpracování českého skla našich sklářů. Všichni bez výjimky se obdivovali všemu,
co zde bylo vystaveno. A bylo čemu! Tahle expozice byla tak obsáhlá, že ji
nebylo široko daleko rovné.
Liberec doby před rokem 1989 žil zahraničním
obchodem se sklem, vývozem textilních strojů, prací textilních továren. Sklo, které
mělo v našem městě své zastřešení, bylo nabízeno a prodáváno do celého
světa. Hotel „Zlatý lev“ naproti expozici, byl obsazen většinou obchodníky od
Jižní Ameriky, až po ty, co přijeli za českým sklem třeba z Japonska, nebo
z Nového Zélandu.
Vzorkovna Skloexportu byla umístěna
v Libereckém zámku hraběcího rodu Clam-Gallasů a byla representační,
výkladní skříní i města Liberce. Kdo z hostů ji neviděl jakoby ani ve
městě pod Ještědem nebyl. Tak tomu bylo celá dlouhá léta.
Dnes je zámek prázdný, nepřístupný a kde sklo skončilo
ví jen ten, kdo si zámek koupil i s vystavenými exponáty, s celou
vzorkovnou. Sklo zde bylo vystaveno v několika patrech rozsáhlé budovy
zámku. Vím, že dalo práci i celé partě žen – uklízeček udržet jej v plném lesku.
Každý exponát musely vzít do rukou a pečlivě, přepečlivě jej zbavit prachu,
omýt, osušit a vrátit na původní místo. Obdivoval jsem, s jakou pečlivostí
se ženy věnovaly neatraktivní práci, která ani před desítkami let nebyla nijak
lákavá. Tím chci říct, že v Liberci, kromě lordů a exportního skla, žili i
obyčejní lidé, tak jako tu žijí i dnes.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat