čtvrtek 13. února 2020

Pragmatinská sankce




Jak cizokrajně to zní a přitom je to jen a jen o rovnosti pohlaví. V našem případě o převzetí moci vládnoucí císařovnou a královnou Marií Terezií. Jde o ukázku schopnosti jedněch, zradě a podlosti druhých. Nejde o pohádkový příběh, ale o kus pragmatického života nám známé ženy, která sama a později se svým synem Josefem II. dokázala mnohé, co ještě i dnes považujeme za pokrokové a moderní. A týká se to nejen jí. Je to i o schopnosti druhého pohlaví vést, organizovat něco, co bylo až dosud v rukách těch druhých. To překvapuje nejvíc v Čechách, v srdci Evropy.

Obdivuji, když se něco před očima mění, když schopnost předčí pochybnosti a názory, že to nejde, takže se to ani nezkusí. Toho je schopen jen výjimečný jedinec, skupina lidí, kteří jsou schopni dotáhnout věc k vítěznému cíli. Pragmatické chování vzbuzuje odpor věřících. Ne ve smyslu náboženství, ale obav z toho, co přijde, co musí přijít. Bojí se toho jeden každý. Jak se k tomu postaví druzí? Kolikrát se i běžná rodina musí rozhodnout, čistě pragmaticky koho postavit do čela, často i někoho, s kým se původně nepočítalo. A může to být, proč ne, i žena.

„Pragmatická sankce“ ve věci následnictví ženy. Chovat se zodpovědně i s vědomím, že to nemusí vyjít, jít do toho s otevřeným hledím. Je to vždy padesát na padesát. Ano, či ne? Jak moc záleží na intuici, na umu překročit svůj stín. Děje se to stále. Každé rozhodnutí je a musí být pragmatické. Podle někoho jde o prkotinu, jiný to vidí jinak, jde o strategické rozhodnutí.

Chovejme se pragmaticky. Emoce, zažité klišé, stereotyp, vše, co povznese, je správné řešení. Má to i rovinu etiky a slušnosti. Nekolaborovat s okupanty, nezatěžovat svědomí spoluprací s podsvětím, s těmi, co měří úspěch potlačením práv těch menších. Jak blízko je to i o chování dnešních lidí.

Ach jo. Čemu všemu musí člověk zabránit, pokud chce zůstat slušným, čistým. Mít v zásobě i řešení, která jsou nekonvenční, pragmatická. Tak často vítězí slabší i míň početní, ale chytří, třeba i Židé, Arméni, lidé obdaření nevšedními schopnostmi, pragmatičtí, pracovití, přemýšliví. Je na bíledni, že je ostatní právě proto nemají rádi. Pravda bolí, a ne každý je umí skousnout.

Buďme pragmatičtí. To je jediná cesta, tok řeky, která nás dovede k cíli. Všechny. Nemalujme si vzdušné zámky, že k nám, poraženým, bude někdo shovívavý. Nebude, bude pragmatický. Bojujme s leností, s čekáním, že přiletí pečení holubi. Nepřiletí. Věřme své pragmatické sankci. Jen ta nás dovede k cílům dnešním i mnoha příštím.

Egon Wiener

Žádné komentáře: