Pohlazení

               Když hladím kočku, tak to není ono, když hladím psa, jako by někdo hladil mě. Psí kožich, hlavu, záda, bože, jak to miluji. A pes mi jde vstříc. Nastrčí část těla, které je třeba drbání a říkejte si tomu, jak chcete, to je chlapské hlazení.

                Náš útulkový nalezenec drbání a hlazení přímo vyžaduje. Naléhá, drbej mě kolem stoliček, nahoru na temeni hlavy, tam, kde mi blb, co to neuměl, usekl ocásek. Po celé délce páteře, na plecích, dole na prdelce. Proč nevyhovět? Rád vyhovím.

Sám jsem si u Vietnamců koupil takové nějaké plastové drbátko, kterým se drbu na zádech, tam a na co ruka důchodce nedosáhne. Pes v tomto případě vede. Má evidentně funkční dva mozkové závity. První je na žrádlo, druhý se překrývá s třetím – touha po množení s touhou po drbání. Náš pes, původně fena, ztratil po kastraci jednu z těch tužeb a o to víc chce hladit. Cítím s ním a řekl bych, že hlad mám pořád taky.

Hladit. Nevím, co to obnáší, ale rozhodně jsem pro. Hladit a drbat na hlavě. Beru to, ale nemám rád, když mi při tom někdo sahá na uši, dá mi málo do misky. A krk, si taky nedám hladit. Jestli to nebude i tím, že kat z Chrastavy, když nebohým uřízl obě uši, přitloukl je následně na pranýř. Ne všem se dostalo té milosti, že kat usekl odsouzenci hlavu hned napoprvé. Bůh suď, na co myslím, když mi někdo sahá na krk a chce mě pohladit. Pes takové myšlenky nemá. Když jdu z kuchyně, kam nesmí, pozoruje mé ruce a očima žadoní. Neumím říct ne, a tak oba tloustneme.

Máme mnoho společného. Tak například nemusíme ryby. Mezi námi stojí květák, kedlubna, mrkev, rajčata a brokolice. Já nemusím čuchat každému psu, kterého potkám k zadnici, pít z kaluže, štěkat na souseda a honit kočky po dvoře.

Víc je ale toho, na čem se shodneme. To hlazení od druhého pohlaví mě bere, psovi je jedno. Ať hladí každý, vždyť si ho neberu. I to je odpověď. Pakliže bych se rok jako on nemyl, taky bych škrábání bral všemi deseti. Když potřebujete podrbat pod sádrou, nebo vás něco kouše na zádech, pak je jasné, co pejskovi schází.

Pohladit. Neznám většího vyznání lásky a pes taky. Oba to dovedeme ocenit. Pes vás s díky olízne, já blahem přivřu oči. Oba dva předeme blahem. Co víc, si drbaný může přát? Nepřestávej, drbej! Říká pes i já. Je to naposled? Shodneme se skoro pokaždé. Já miluji celoročně, pes v tom má výkyvy. Tak či onak, nemějte mi to za zlé. Pes, třeba vás i kousne, myslí to s vámi dobře. Je naším obrazem víc, než si myslíme.

Egon Wiener