Na
co jsme chodili v šedesátých letech 20. století na severu Čech do divadla?
Dá říct, že na to nejlepší. Tak třeba na operu „Babička“. V divadle F. X.
Šaldy ji nastudoval Petr Doubravský s režisérem O. Mrňákem. Zpívali a prý
úžasně J. Hanusová, J. Soumar, snad všichni, co byli na scéně.
A
činohra? Tak třeba „Malá aféra“. To je název ministerské komedie Jaroslava
Dietla. Ano, toho Dietla, který se stal legendou, a který žel, už nic nenapíše.
Autor je dnes znám jako tvůrce ikonického televizního seriálu „Tři chlapi
v chalupě“. Liberecké hraní bylo vlastně vyprávění o aféře na
ministerstvu, které byl hrdina očitým svědkem. Hlavní roli hrál L. Tlalka, režíroval
Milan Vobruba. Dál ještě hráli J. Němeček, F. Peterka, V. Ron, J. Zapletal, M.
Bílek, Z. Fišárková, M. Bendová. Snad jsem na nikoho dalšího nezapomněl. Hrálo
se dobře nejen přímo u Šaldů, ale i v Divadle hudby a poesie v Moskevské
ulici, v té, kde jezdila tramvaj vzhůru k Liberecké radnici. Dostupné
divadlo, žel značnou částí liberecké veřejnosti málo navštěvované. Tak třeba,
co vím, premiéra hry „Aféra Scarabeus“ liberecký divákům doslova utekla mezi
prsty, a přitom šlo o povedený kabaret, o řešení problémů tehdejší společnosti.
Liberečáci
počátku 60. let minulého století se na příští scénu „Ypsilonky“ teprve začali
učit chodit. A jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Pestrá byla celá 60. léta
kulturního života na Liberecku. Vedle profesionálních herců jsme viděli a
slyšeli pravidelné koncerty zpěváků dětského sboru „Severáček“ k 8. březnu
– Mezinárodnímu dni žen - Zpíváme maminkám, vystoupení jehož tradice nezanikla.
Pro
dospělé si na pamatuji herecký koncert, hru „Konec masopustu“ od Josefa Topola.
Střet „současné“ vesnice s realitou, hra plná všeho toho, co nám tehdy vadilo a
co začali řešit právě i herci divadel, to liberecké nevyjímaje. Hru nastudoval Jar.
Horan a hlavní role vytvořili: Iva Janžurová, J. Hlavatá, M. Vítová, P. Rýdel,
V. Volek a další. Co se dál hrálo u Šaldů? Tady je jídelní lístek: Sestup
Orfeův, Troubadour, Romeo a Julie, Veselé paničky Windsorfské, Tři mušketýři,
Idiotka, Křišťálová noc, Dvě vdovy, Carmen, Braniboři v Čechách, Prodaná
nevěsta. To je jenom částečný výběr z toho všeho, co nabízel divadelní
program pro rok 1964.
Jak
je vidět, nežili jsme ani tehdy před „50“ léty jako kulturní barbaři. Hrálo a
zpívalo se takříkajíc za každého počasí, a ne vždy politickému režimu po chuti.
Lidé, diváci byli stejní, jako ti dnešní. Někteří líní zvednout se a jít se „bavit“,
druzí pochopili, že se začíná něco dít a přišli. A o tom to je i dnes. Nespat u
televize. Tak ať se daří. Nespěte.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat