úterý 11. února 2020

Kino mé mladosti, žádné starosti




Chodíte do kina? Tak vězte, jak to dřív chodilo v kinech velkého Liberce. Je tomu sice padesát let, ale co je to za dobu? Jednou si i vy zavzpomínáte a budete se divit. Je zajímavé vidět, že i tehdy žili lidé, kteří měli své radosti a starosti. Nebyli jsme jen ti, které stále jen něco bolí.

V libereckých kinech se tehdy za rok prodalo vstupenek za 175.000 Kčs. Konkurence byla velká. Televize rozšířila vysílání o druhý program a začínala vysílat i barevně. Rok, co rok chodilo do libereckých kin třičtvrtě miliónů platících a snad i spokojených diváků. Největší návštěvnost mělo kino Lípa, víc jak 200 tisíc diváků ročně.

Nejvíc se chodilo na české filmy (52 %), na ruské (27 %). Oblíbený mezi lidmi byl i "Filmový festival pracujících" v libereckém Letním kině blahé paměti. Lidé se před padesáti lety nebáli nočního chladu, nebo studeného deště a snad i proto se přišlo rok, co rok podívat právě sem víc jak dvacet tisíc diváků.

Do kin se v té době investovala hromada peněz. Velké opravy se konaly v kině Lípa i Sofia. Renovovala se sedadla, celá předsálí, šatny, podlahy, osvětlení. V Lípě se instalovaly tenkrát super moderní promítací stroje s xenonovými lampami.

Jó kino! V Lípě, hned za vstupem, za kontrolou vstupenek byl na zdi plakát s citátem V. I. Lenina o tom, že kino je mocný bojovník za práva lidu. Žel, horší to bylo se sovětskými filmy, které až na čestné výjimky, byly nekoukatelné. A to odbočky Společnosti přátel SSSR měly za povinnost své členy na ruské filmy posílat!  Ale bylo to s nimi rok od roku horší.

Mnohé další filmy nebyly o moc lepší, ale matně si vzpomínám, když v kině Sofia v Liberci pod nádražím hráli italský film "Bože, jak hluboko jsem klesla", že lidé na tento lehce erotický, humorně laděný film stáli na lístky dlouhé fronty a kina byla plná.

Některé filmy se hrály i za účasti 3-5 diváků, a to stála vstupenka od 5 - 10 Kčs. Před 65 léty chodily na válečné a politické filmy celé školní třídy. V kině Varšava byl mezi námi oblíbený Dětský filmový festival.

Kina byla střediskem zábavy, poučení, ale i politického přesvědčování. Jak se to vše povedlo, ukázal až listopad roku 1989. Všechno úsilí vynaložené na to, že vše, co je správné, má kořeny v lásce k Sovětskému svazu, vzalo za své, včetně tamních filmů.

 Od té doby neznáme ruské filmové umění a americké je dnes přesně tam, kde bylo to dřívější, příšerné ruské. Jak se má potom člověk orientovat, když ani film už není, co býval? Zábavou za pár drobných pro děti i dospělé…

Egon Wiener

Žádné komentáře: