Ty první bývají na kopcích, zámky
o hodně níž. V Rakousku, blíž k našim hranicím, jsme ve dvoře zámku
potkali bábu v šátku. Zeptali jsme se rakousky s českým přízvukem,
jak se zámek s rybníkem jmenuje. „Hardeg“, řekla selka a spěchala dát asi
slepicím. Byl to omyl, dáma byla místní domácí paní hraběnka. Abychom si ji z cest
po Horním Rakousku zapamatovali, dali jsme jí jméno Herdegbába. Měla ještě
jednu nemovitost v okolí, na skále hrad, se jménem, jak jinak, Hardeg. Na
opravách pracovali čeští zedníci. Zopakujme si to: zámek u rybníka dole, nahoře
na kopci hrad. A tak je to pořád dokola, tam i u nás, pořád stejná písnička.
U nás byl v Mimoni zámek na
rovině u Ploučnice na spadnutí, tak se raději zboural. Kousek odsud, kde jinde
než na skále, hrad Rálsko, zbořenina, stojící už skoro 500 let vysoko, převysoko.
Kdo by tam bydlel, musel by být padlý na hlavu. Všude zima, žádná hygiena, společenský
život nijaký, jen sem tam cvičení potkani, a veverky. Dnes by tam byl sice
úžasný telekomunikační příjem, ale ten tenkrát potřeba nebyl a hlavně, když
byla tma, kdo by se koňmo do strmého kopce trmácel.
Nevím jak tehdy, ale dnes jsou tady
kolem volavky, čápové a jiná zvířata zvučných jmen. Když si uvědomím, jak jejich
maso muselo páchnout rybinou. Jak bylo nedokonale pečeno, bez ochucovadel,
éček, a jiných vychytávek současnosti, nechápu, že strávníci dorostli, brali se
a měli rodinu. A pak jsme přišli my, přestali jíst volavky a labutě a máme
úplně jiné stravovací vlastnosti.
Hrady a zámky, velký Sedláček a
mnozí jiní. Je to úžasné čtení, samé detektivky. Byli jsme na návštěvě taky i úplně
jinde. Hrady a zámky, v ceně vstupného na Bezděz za dvě, tehdy
československé, koruny. Hrady a zámky, na poštovních známkách, na pohlednicích,
na starších bankovkách. Hrady a zámky, možná i trochu i kostelíky, kapličky,
zbořeniny. Pořád je na co koukat.
Nejlepší ochranou před zloději je
pes, počínaje voříškem až po psa s velkými rozlišovacími schopnostmi. Náš
pes je má a občas mi uštědří lekci, když se se mnou dělí o jídlo. To svědčí o
tom, že i pes ví, že ne každý hrad je pevný a posádka jsou jen chybující lidé.
Hrady se staly báječnou atrakcí
pro turisty, kde jsou k obtěžováni pávy, veverkami a klíšťaty. Třeba bude
celé léto pršet. Pak by bylo všechno jinak. Hrad, nehrad, zámek nezámek. Smažou
se i rozdíly – zámek na rovině, hrad na kopci, rybník plný vody. Chce to
nesedět doma na peci, a něco dělat, rozšířit si znalosti. Hrady a zámky jsou
vlastně jen školami, kde vás učí dějepisu. A já se učím rád a věřím, že vy
taky.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat