Bylo mi 17. let a byl jsem blázen
do divadla. Psal se rok 1964 a tehdy začaly být populární divadla malých forem.
Ani v Liberci tomu nebylo jinak. Vše šlo stranou, když jsem se dozvěděl, že do
města přijedou herci, kteří hrají v Národním divadle. A jací herci. Maminka
viděla v Praze v Národním divadle hrát Andulu Sedláčkovou a pokaždé, když na to
přišla řeč litovala, že už ji nikdy hrát neuvidí. A teď do toho vstoupil
"Park kultury a oddechu", který k oslavám 80. sezóny Národního
divadla pozval do Liberce nejen Andulu Sedláčkovou, ale i takové, dnes bychom
řekli hvězdy, jako Rudolfa Deyla staršího, Jiřího Steimara, Zdeňka Štěpánka,
Ladislava Peška, Vlastu Fabiánovou, Jaroslava Marvana, Bohuše Záhorského, Vítězslava Vejražku a
Jaroslava Vojtu.
Tahle stará garda Národního
divadla přijela ukázat nejslavnější scény z doby svého působení na první scéně
českého divadla v pásmu obrazů ze slavných her. Pod názvem "Hrdinové
okamžiku" vystoupily nejslavnější z našich herců celkem ve třech
představeních a ukázali nám, co je to opravdové divadlo. Vstupné sice bylo
hodně vysoko - 35, 30 a 25 Kč. Když za kulturou, tak většina Liberečáků dala najevo,
že pravé je velké divadlo, že malé formy našich oblíbenců nejsou úplně všechno,
jak jsme si my mladí tehdy mysleli.
PKO v Liberci, mimo pozvání staré
herecké gardy Národního divadla uskutečnilo také zájezd do Prahy na Krejčovo
představení Romeo a Julie. Škoda, že jsem byl tehdy až příliš hloupý a nevyužil
příležitosti, která se už neopakovala.
Liberec měl to štěstí, že
"Park kultury a oddechu" pozval do města i další herce a zpěváky.
Sice méně známí, ale nezůstali nic dlužní skvělé pověsti, která je předcházela:
Divadlo Semafor s jeho sólisty Hanou Hegerovou a Karlem Gottem. V orchestru
vynikli klarinetista Ferdinand Havlík a Jiří Jelínek hrou na trubku. Neméně
dobrá byla, jak později psal i místní tisk, Hana Hegerová a nadějný, mladý
zpěvák Karel Gott, jemuž kritika přisoudila lidský, nestrojený přístup k
posluchačům v hledišti. Už tehdy si redaktoři všimli, že předností Karla Gotta
byla skromnost, jistý pevný hlas a dobrá anglická výslovnost. Moc hezky to napsal redaktor místních libereckých
novin: „Je to umělec, který má před sebou jistě nadějnou budoucnost...“ Když po
56 letech Karel Gott zemřel, vzpomněl jsem si na jeho vystoupení v Liberci v
roce 1964. Jak moc slova pana redaktora vyzněla prorocky!
Máme na co vzpomínat. Liberec byl
nejen městem sportu, ale především městem dobré kultury. Máme tu skvělé
divadlo, hrají v něm vynikající herci. Není rozdílů mezi těmi, co hrají ve
Zlaté kapličce a mezi těmi, co hrají v Liberci.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat