Nikde jinde, než na železniční
trati Liberec - Česká Lípa, neuvidíte tolik zajímavých věcí, i když je
diskutabilní, co můžete vidět v tunelech. Psal se rok 1893 a výstavba tratě z
Liberce do Lípy byla zahájena. Vybudování nového vlakového spojení bylo
spojeno s vyřešením řady problémů, především překonání podstatné terénní
nerovnosti hned za Libercem. To vyžadovalo vybudování řady mostů a tunelů. Právě
tady a teď.
Neskutečný termín otevření tratě
v roce 1900 se podařilo splnit. Dá se mluvit i o zázraku, který z pohledu
dnešní doby výstavby dálnic je ohromující. Píši Vám všem, kteří jste to zvládli.
Klobouk dolů! Škoda, že nežijete v naší době. Mohli byste ukázat těm dnešním,
jak se pracuje, jak se řeší, co je neřešitelné - objektivní potíže....
Nejvyšším bodem celé tratě jsou Křížany
503 metrů nad mořem. Jedete-li vlakem z Liberce, překonáváte výškový rozdíl 230
metrů a jestli znáte problematiku dopravy a k tomu trochu geometrie, zjistíte,
že to rozhodně není málo.
Jsme v Křížanech a chvilečku zde
zůstaneme. Zdejší železniční stanice byla vždy taková, vesnická, středisková.
Spadaly pod ní stanice Karlov, Kryštofovo údolí a Novina. Provoz zajišťovalo celkem
44 železničářů, z nichž téměř polovinu tvořily ženy. Podívejme se dovnitř křižanského
nádraží před 50 léty. Tvořila ji především kancelář, kde to stále zvonilo a
cinkalo, takže výpravčí, který byl kromě výhybkářky jediným pracovníkem na
nádraží, měl plné ruce práce. A to ještě prodával jízdenky, a když bylo třeba,
odhazoval sníh z výhybek. Ještě, že tehdy byli v okolí železničáři - důchodci,
kteří ochotně vypomohli!
Jen tak mimochodem, tunel u Křížan
je jedním z nejdelších v Libereckém kraji. Měří 815 metrů. Veliký spád trati
komplikoval posunování, ale to je už doufám dnes minulostí.
Je zajímavé konfrontovat stav
před padesáti léty se současností. Pro většinu z nás se setkání s nádražím
omezuje jen na zakoupení jízdenky a nasednutí do vlaku. Většinou si ani nevšimneme
lidí, kteří za tím vším stojí. Jízda vlakem je dokonalou souhrou řady profesí.
Ty dnes zajišťují, stejně jako tehdy, lidé, které ani nevnímáme. Jsou zde a řeší
problémy železnice bravurně.
Naše trať z krajského města do
provinčních měst a vesnic je řízena bezchybně. Mám zkušenosti z Jablonného v
Podještědí, kde vše klape jako z partesu, což u dráhy znamená jen jedno. Vlaky
jedou, nemají zpoždění, cestuje se bezpečně, v teple a suchu.
Je dobře, že se na armádu v
modrých uniformách můžeme spolehnout. Jinak to ani nejde. Jet vlakem je pokaždé
zážitek nad jiné. Je ideálním dopravním prostředkem a přeji si jen jedno: aby
při tom zůstalo.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat