Píši vám, kteří si zujete boty a díváte se na díru
v ponožce. Je to trapné, hloupé, máte pocit, že se hanbou propadnete, že
se vám to jenom zdá. Stane se to. Stalo se to mě, stane se to každému. Možná.
Jak z toho ven, jak zachránit situaci, která je nepříjemná? Opravdu nevím.
Po pravdě, mě se to asi nestalo a pokud se stalo návštěvě, tak si to už
nepamatuji. Vytěsnil jsem děravou ponožku z paměti.
Píšu to a myslím na díru na palci, na ponožce,
která jinak nic. Nevím, opravdu nevím, jak řešit jednu hloupou děravou špičku ponožky.
A nic to v pravdě není. Navléknout si děravou, to udělá jen imbecil. Ponožka
doznala změn a díra na špici je jen otázkou tření a nekvalitní příze. I tak lze
vysvětlit vaše selhání. Nikdo nepředpokládá, že jste si už děravou navlékl na
nohu. Přišlo to až chůzí, botou, která má vepředu, nebo na patě hřebík.
Hostitel dělá, že nic nevidí.
Je to pech. Na stole svítí svíčky, ve váze
květiny, příbory, značkový porcelán. Jste zváni ke stolu, a pod stolem, pod
krásným, bílým ubrusem jsou vaše nohy, z nichž jedna končí v děravé ponožce.
Pijete víno, povídáte si, a přitom stále myslíte na to, jak z toho ven, co
bude, až na to přijde řeč. Myslí na to i hostitel? Kam se má dívat, až vstanete,
kam má vést řeč? Sedíte, tou druhou nohou se marně snažíte ponožkou otočit,
díru stočit na opačnou stranu. Moc vám to nejde. Hostitel ví, o co jde, rád by
vám nějak pomohl, žel, vy právě mluvíte o výstavě, kterou je nutné vidět a téma
s ponožkou je jaksi úplně někde jinde. Trapárna, radost pohledět.
A tak trpíte vy i váš hostitel. Musí se něco stát,
takhle to dál nejde. Vstanete, nohy ještě pod stolem a řeknete něco na mě leze,
půjdu, ať něco ode mne nechytnete. Pár kroků pro kabát, chválíte hvězdy na
obloze, obrazy na stěně a šup do bot, do kabátu. Podat ruku, zlehka se uklonit
hostitelce a buch! Dveře za vámi jsou zavřené. Jen díra na ponožce se směje, a
i ta na patě, o které nevíte, se směje rovněž. Jsou tam, kde mají být. V botě,
na cestě domů, do zapomenutí…
Uf, už je to za námi. Spadla z vás tíže
velkého svalnatého mamuta. Zatleskejte mi. Prožívám stav tíže. Něco na způsob
nirvány.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat